Cetla jsem tuto basen jiz v preview. Neoslovila.

Dnes ji ctu znovu a efekt je stejny. Az na jednu-dve povedene metafory, nenalezam v ni nic, co by zaujalo.

Z hlediska stylistickeho prvni strofa primo utoci na sluch neuveritelne omezenou nabidkou sloves. Celkove je v ni 12 sloves, z toho 3 krat sloveso "vedeti" ("neví", "víš", "ví") a 5 krat sloveso "byti" (presne receno 5 krat "je") ...

Napíši brzy recenzi. Já naopak nevidím tuto báseň zle, ba naopak.

Čím více tu báseň čtu, tím víc mi připadá sugestivnější..Souhlasím, sloveso vědět, je použito nepřiměřeně. Oslovení víš se dá vypustit, a pak je to mnohem snesitelnější..Co se týče tématu podzimní zima v nás sněží, je tato báseň něco víc, než momentka. Vkrádá se do duše pocit koloběhu podzimů a zim, kde se nic nemění, ať už se nám stane cokoli, je to jako loni, předloni. Věčný běh času je mocnější, než naše bolesti. Důležité je, že vše je pořád jako včera, jen o tom ještě nikdo neví. To je velmi působivá a zajímavá myšlenka, která je v souladu s přírodným rytmem.
Druhá strofa, výborně pracuje s metaforou, i s alogičností. Nic není přehnané, nabubřelé, přikrášlené. Objevuje se tu druhý subjekt "ty", můžeme usuzovat na velmi trpkou vzpomínku... Naprosto přesně volené verše: čas vyzvracel čas, lži co lhát nedovedou, schoval nás do samot, rozpouštění se v nikam....
Tak a co dál, řeklo by se?Tady by bylo přehnané pokračovat ve výčtu chimér a proto se autorka uchyluje k několika krátkým, přesným veršíkům, nebude/nebyl/není/...umrznem. není co dodat...

Ta báseň se neskutečně nádherně čte a ještě nádherněji zní nahlas!