Makretko, po dlouhé době jsem si od tebe zase něco přečetla a musím říct, že ty tvoje šuplíkové mě vždy dokonale zasáhnou...nejvíc se mi líbila první sloka, ta byla pro mě asi nejsilnější. Měla jsem skoro pocit, že On vážně bubnuje na mé zpola obnažené tělo...
"Pršíš ..
..a mě napadají jen mlčené
výkřiky do ticha nocí"
to je taky moc povedé. Prostě se mi to líbilo celé. Dávám za 1,00

Mam pocit, ze jsem to jit jednou komentovala na jinem miste . Anebo si to pletu s prectenim v preview.
Kazdopadne procitena, plna jemnych naznaku cehosi, co si muze kazdy domyslet, predstavit... Vezne dobra.

Tani, možná jsi ji četla kdysi na literu, je totiž stará něco přes rok...Ale poslední dobou mi psaní drhne, tak se vracím ke starým dílům...

-).
Dobri holubi se vraceji.

Takovéto básně se musí líbit, i mně...

No ten čas letí - neměl jsem časoprostor se dříve zastavit. Ocenil bych krásně snivou náladu, a opravdu navozenou intimitu. "Tiché výkřiky" je i má oblíbená metafora, je velmi silná. Ale právě u nich bych se pozastavil - připadá mi nedobré dělit přídavné jméno od podstatného přechodem na druhý verš - snad to přijde ozvláštňující, ale verš končící na "mlčené" je jakoby torzo.