Teda ta zmínka o sběratelích rýmů - tou's mne dostal! - Ano, mám to ve zvyku a oceňuji promyšlenou stavbu a vynechám případné výtky, protože zde má význam i opakování stejných slov nebo druhů slov v rýmu. Až když mi došlo, že čtu postkatastrofickou vizi po "megatunové katastrofě", kde v zapomenutém tajném skladu je jakási kartotéka (zavirovaná, sloužící jen sama sobě), ale mnohem důležitější je uložena v paměti Matky Země, a ta dá nakonec vykvést novému životu, potom jsem zůstal doslova v úžasu. A ta inverze rýmů tomu dává opravdu vlnochod pádu a nového vzestupu. To je opravdu tvorba s jakou se nesetkáváme často.

Myslím, že v této básni si autor ukrojil příliš velký krajíc. Je zde příliš hodně slov, na to že se jedná v podstatě o monolog, jakéhosi hovoru k Zemi. Mnoho zajímavých myšlenek, ale také mnoho vystýlky a krajek. Závěrečná pointa: vešli jsme ve spásu /bolestí a citem/ tvého napřímení, považuji za neústrojný, stylisticky nevhodný a nic neříkající. Vejít ve spásu bolestí a citem je dost klišé, byť je to i hledačské a mesianistické.