text s ohledem na téma využívá vznešený, archaický jazyk, což samo o sobě by bylo fajn, kdyby byl něčím zjímavý, nový. Až v poslední sloce tím opakovaným znám se zdálo, že přece jen se dočkám, ale mimo toto kratičké osvěžení toho pro mne mnoho nezbylo.

Lec jsem nikdy nebyla zamilovana do rokoka, tento text zaujal. Predevsim tim, ze je vypilovany az na ultimu - to se opravdu povedlo. Na konci jsem zcela necekane narazila na klisovite omsely rym
"nic-vic". Ale nikde jsem nenarazila na poselstvi, na hlubsi pointu...

Moc děkuji za komentář. Pointa v této básni je právě v tom opěvování, možná to není dost, ale rokoko si nic víc nevyžaduje. Podstata je ve formě a jejím působení. U rokoka je potřeba zachovat dojem mohutnosti a přitom vznítit útulný dojem drobnosti (celkově je to mnohem složitější...). Poslední klišovitě omšelí rým, se tam dostal tak, že vyplynul z požadavku, dokončit větu obsahu a nic víc byl vedlejší produkt této snahy. Jsem si vědomý, že ten rým vypadá prostoduše, ale právě to je také vlastnost rokoka a jeho maximálně patetického vyjádření moudrosti této velké, malé doby, ve výsledku vypadá prostoduše, ale člověk se nad tuto pachuť musí povznést, aby pochopil její genialitu. Proto jsem ho tam nechal i když to šlo vyřešit jinak :-).

Pak to tedy beru. Kdyby nekdo napsal takove opevovani zene, tak by byla jen stastna.
Forma je vskutku pusobiva.
Uprimne receno, jsem se rymu "vic - nic" vsimla po x-tem precteni. -)
Basne Ti rozhodne jdou lip (mnohem), nez ta posledni kritizovana proza. -)
Cili: Hodne zdaru! A tu prozu zvladni casem take. -)
Myslim si, ze jsi na Postrehu vitanym autorem a navic velkym plusem. -)
-) - je smajlik.
-)

Hoďte se všichni do pohody, vytáhněte hlavy z vody! Hej hou, hej hou, tohle je moudrost na druhou!