Musím říct, že se mi líbí. Není to bůh ví jak dokonalé, skvělé dílo... je jen pěkné, a takové..zvláštní. Vzpomínkové, současné i budoucí...takovými díly se lehce nechám strhnout dovnitř, nějak si je spojit sama se sebou ... a tak...

Souhlasím s tebou Tangerinko, zvláštní náladou vtáhne...
Snad jen poslední slovo mě tam ruší, navodí úplně jiný úhel.

můj názor znáš, tak snad jen pro ostatní: i když je méně zastřená tak přílišné metafory by uškodily sdělení, vyhla ses tomu velmi diplomaticky

První tři řádky pěkné,milé,povedené,navozující atmosféru.Zbytek zmatený, trhavý,nesedí uchu a tak vůbec...a ten konec Já!...myslím, že první osoba by v básních neměla vůbec být,aspon ne tak okatě.Háže to dílko úplně do jiného pytle.

Ahoj Harr, vítej zpět. Ztráta v člověku vždy zanechá prázdné místo, ať už je jakákoliv. Báseň je hodně pocitová, člověk se s ní může lehce sžít, protože kdo kdy v životě něco neztratil, ... Vlastně jí nemám, co vytknout...Forma bych řekla je vypilovaná (alespoň dle mého laického zraku), plynule se čte, je ucelená, promlouvá svou silou člověku skutečně hluboko do srdce. Drží se reality a vyjadřuje niterný pocit bez zbytečně abstraktních metafor, lidsky, pochopitelně, s citem, aniž by jí to ubralo na kráse. Neplýtvá slovy, ale ani jimi nešetří...má jich tak akorát, aby přesvědčila a zanechala otisk.

Nektera dila jsou krasna svoji primocarou jednoduchosti. Toto k nim patri. Pricemz ona primocara jednoduchost neubrala ani pid na obsahove ci jine kvalite basne.

citlivé srdíčko, které se neubránilo přemíře sentimentu a také, bohužel, málo původnímu vyjádření. Sentiment patří k životu, ale zde je téměř dominantní od počátku do koce. Také to vyryté srdce a kotva nejsou nic víc než pro poezii otřepané obrázky. Text také má spíše vyprávěčský, prozaický styl.
Nicméně, i přes tuto mou kritiku je důležité, a to opravdu, mít srdíčko, a to ty máš, zdá se, a potřebu psát. Dost hodně se mění zkušeností, a to jak životní, tak právě také jakousi vypsaností.

Pro Rohoze:
Tady se musim Harr zastat. Ona totiz pise obvykle hodne odlisnou poezii, neni to tedy basen pro ni typicka. Kdyby neco podobneho psala porad, nenadchla by nikoho nefalsovanou opravdovosti pribehu a jednoduchosti vypraveni. I ta zdanlive kycovita "kotva se srdcem" do tohoho pribehu naprosto organicky zapadaji.
Pocti si Harr nejen zde.
Jinak se mi libi Tvoje komentare.
Zdravim!

A KDO FANDÍ DRUHÉ STRANĚ, TEN CÍTI TOTO:

Lavička trpí a zakouší muka, když do ní nožem ryje ta tvoje ruka. Co na tom že ryješ symboly lásky, co na tom, že náš na čele vrásky a myslíš na své lásky a jejich vrásky, když lavička trpí, ztrácí svou cenu, ničíš jí lak a škodíš tak dřevu. Lavička rozrytá, stárne rychleji, proto ji odnesli, kde je, bude jí přijemněji, vždyť svoboda končí, kde jiná začíná. Lavičku když nalezne ničema, může být snadno nožem zničena - srdce, slova milování, to vše jen ničí její plece, bez slitování! S starý dobrý strejda Joe, co o park stará, něžně lavičku natírá a o nocích pohádky ji povídá, ten se nad sobeckým trápením jen usmívá. I on si vzpomíná, i on byl mladý, i on byl dekadent, teď už je starý, pohodový introvert.

Ach, to ne, chyba se mi tam vloudila, chyba jedna zlá - všechen význam zhatila. Nechtěl jsem psát "lásky a jejich vrásky" ale "lásky a jejich vlásky"!