jediné dobré, co v této básni vidím, je poslední sloka. a proto mám takový pocit, že nejlepší je žít v japonsku. a taky, že za všechno může amerika...

jinak... zbytek básně je spíš pro mne zpovědí než uzavřeným dílem.

Nedotazena.
Nastriham saty, nastehuji je a pak necham... (to se mi pri siti stava).
Presne takovy dojem mam z Tve basne.

první sloka je na m příliš jednoduchá, v druhé už je to výrazově lepší, to dvojverší je oproti předchozím zbytečně beznadějný ve 4. sloce jsi už zvednul úroven barvami, skutečně. a kupodivu ta poslední se mi líbí jako retrospekce a rekace na poseldní dění

Báseˇm je dobrá tím, že je srozumitelná, ucelená, že má logický vývoj i gradaci.
Její rezerva je v tom, že toto, milionkrát přebrané téma, nemá miliónprvní, tedy trochu novější kabátek. Je to takto spíše uplakané smutnění (to by ovšem navadilo), které ničím nepřekvapí, nezaujme.

je také trochu problém v rytmu básně. První tři sloky zní jinak než čtvrtá, tam, kdybys vypustil - dnes už jen černě - pak by to básni prospělo rytmicky, ale i poeticky. To, že dnes už nekreslí barevně, tedy nejspíše černě, říkáš vlastně v předchozím řádku - kdysi ( tedy dnes už ne ) jsi kreslil barevným pastelem.

Vcelku dobrý nápad je, že dvakrát použiješ myšlenku sny končí západem, poněvadž je to smyslový důraz, jen to slovo západem mi zní tvrdě. Líbí se mi Znamení lásky - naivní písmenka, pěkný obraz v kontextu básničky

No..nic světoborného že... ale mně je to sympatické a zrovna mi to sedlo, mám tvojí poezii ráda...

Takové příjemné čtení ...Člověk se snadno vciťuje...Zvlášť holky, když je to psáno jako by z dívčího pohledu.