Jitko,

jsem rád, že jsi zde dala básně s touto tématikou. Pokud jde o formu, měl bych asi řadu výhrad, ale nebudu je zde uvádět, protože mám něco důležitějšího na srdci.

Kdysi jsem na Písmáku vedl dlouhou diskusi o tom, zda máme my, kteří jsme Osvětim nezažili, právo o tom vůnec psát, zda jsme schopni ty hrůzy vůbec vnímat, chápat. Byla to zajímavá diskuse a oboustrannědocela vášnivá a korektní. Například z ní vyplynulo, že někteří velcí literáti, kteří tuto zkušenost získali, nebyli schopni o ni psát, nanejvýš historické statě.

Chci tím říct, že psát o věcech tak strašných je téměř nemožné, ale potřebné. Tvé básničky jsou sice v prostředcích málo nápadité, možná někdo řekne, že i kýčovité, ale já z nich cítím tvé upřímné zaujetí, a to je strašně důležité.

Nedávno se zde objevil text, který popisoval osud afrických dětí, které jsou nuceny zabíjet či se se zabíjením potkávat. Ten se mi příliš nelíbil, ačkoliv to autor myslel stejně dobře jako ty a napsal to podle mne stejně místy nešikovně. U tebe mi však přijde, že tě to téma trápí víc. Tomu chlapci, co psal o afrických dětech tímto docela možná křivdím, a pokud to tak je, tak mu dodatečně za upřímný zájem o téma děkuji.

Napříště bych asi poradil zveřejňovat najednou spíše jednu delší či dvě kratší básně, lépe se k tomu vyjadřuje. A snad ještě něco konkrétního k těm výtkám, k formě.

Předkládáš všechno hodně přímo, prakticky ti schází metafora, obraznost, nějaký novější či méně okázalý úhel pohledu, příliš útočíš na city výběrem formulací, což u těchto témat není vůbec nutné, poněvadž už jen název útočí dostatečně.

Ahoj Jirko,
souhlasím s tebou ve všem a stejný pohled jsem na to měl i já. Báseň jsem zatím vydával za autorku sám, ale později přidá svá díla sama. Pravda o jednoduchosti veršů je závislá právě na tomto tématu. Kdyby byl tento námět přiliš zahalen do metafor, moc by to lidem nedalo, i když doufám, že by si dokázali představit. Rozhodně by se nemělo zapomínat na totalitní režimy a stále nastavovat jejich činy a důledky lidem k ponaučení. Básně jsem vydal společně, protože tvoří společné téma a jedna bez druhé a druhá bez třetí,... mi přišly osamocené.
děkuji a zdravím

"Posíláme snad slepé do kina na němý film? Tak k čemu války?!"

Na to, žes u toho nebyla, je zjevné vcítění. Nedivím se té popisnosti, podle mne by tam nadbytek metafor rušil. Připomíná mi to styl weather reports - glosování událostí v písničkách.
Možná, že ani Boba Dylana nepamatuješ, ale ber to jako pochvalu, prosím.
Události jsou zaprášené, písně se hrají dodnes, i když už často s jinými nebo aspoň učesanými texty.

Hoja hou...
No... Bez servítek musím říct, že TO JE ONO!
Sakra! To je prostě píseň - elegie.
Tahle písničkářská rýmovaná forma se mi strašně líbí a navíc se velmi procítěně dotýká tý temný části naší minulosti. Wow!

"Trvá ti chvíli, než dojde ti směle,

že se tě snažím zadu…"
no já nevim, lidičky, ale tohle je prostě brilantní.

Nevím, co bych tomu mohl vytknout. Až na pár zmatených částí, kdy to člověka trochu vyhodí, je to komplexní a použitelné. To jsou prostě básně, které se nezapomínají, když je nějaký další talentovaný člověk zhudební. A ještě to téma... Kýčovitýho na tom není ani prd. Tady se totiž někdo skutečně snažil vcítit.
Tak tedy čau tu na Postřehu.:o)
Hola hop...

Naprosto souhlasím, i když nehodnotím, protože by to taky mohlo být z kamarádšofství ... ale i tak, Jiti...Cyklon B mě prostě dostal do kolen a slyšet to jako písňovej text, což platí i pro Hadrovou panenku...to by byla paráda.