I já si vzpomínám na zničené vesnice, zpustlou krajinu, nefunkční pouliční osvětlení. Byl to strach projíždět vnitrozemím. Prostřílené ceduly nebyly ničím neobvyklým.

V Chorvatsku jsem byl dvakrát, přičemž podruhé už zapomněli, že to byli Češi, kteří je vytáhli z bídy a začali jako první turisté jezdit. Už si nás nevážili, pohrdali a upřednostňovali východní němce důchodce, jejichž jedinou výhodou byla tvrdá Marka a jinak stále stejné moresy východního bloku. S pivním pupkem s vysokou sebejistotou se promenádovali nejen na pláži, ale všude jinde, kde to jen šlo pouze ve svých plavkách, které nazývám galitka, ve střihu slipy.

To už byly pláže zaplněné a i ten poslední rozbitý a vyrabovaný hotel, který předtím měl nádherné stupňovité zahrady na skále, se opravoval.

Rodiče teď přijeli z Bulharska, kde jak říkají, narozdíl od Chorvatů, na nás ještě stále nezapomněli. Bulharsku jsme totiž prominuli dluhy výměnou za zprostředkování ubytování, zřízení středisek ROH apod. Tak se stali Češi po 2. sv. válce prvními turisty a i z toho důvodu výlet k moři za komunismu byl jasný - Bulharsko.

Článek se mi líbí zvláště proto, že přibližuje Chorvatsko za doby, kdy si mohlo o masové turistice jen snít.

Popisovanou dobu jsem nějak vynechal - v Jugoslávii jsem byl v třiaosmdesátém, tehdy sice uměle, ale jednotné. Nebýt tam služebně, asi bych neměl tehdy nárok vůbec, takhle to bylo aspoň na šedivý pas, barva měla ztížit případnou emigraci... Po téměř dvaceti letech jsem se tam vydal poprvé s rodinou a jezdíme tam od té doby každoročně.
Země se viditelně vzmáhá i ve vnitrozemí, i když stopy války místy asi nezmizí ještě hodně dlouho. Ale nějak jsem si nevšiml, že by čeština byla mínusem, případně, že by turista z jiné země měl přednost. Asi jak kde, třeba jsi jen měl smůlu.

V Chorvatsku jsem byl jednou, to se můj věk ještě psal jednou číslicí. A kdo taky ne, že? A co se týče článku, sice mě přímo nefascinoval, nicméně je přesně tím, čemu se říká publicistika na úrovni, takže jen tak dál.

No myslela jsem, milý Myšáku, že jsem ti koment napsala. Sakryš sakryš. No tak jen stručně: líbilo, jen tak dál. Dobré by bylo, kdybys tomu vdechnul trochu sociálně-vzpamatovávacího smyslu, tím myslím přiblížit nám postupné probouzení se k životu a mezilidské vztahy lidu chorvatského. Jako to, že se ti někde líbil nějak vodopád, no budiž ale víš jak:)