líbí.......trochu se změnil styl od prvních dílů a mě se líbí :)

„Kdy začíná život?“ zeptal jsem se.
„Když přestaneme čekat,“ odpověděl Stu jakoby to celou dobu čekal.
„A my zase čekáme, Stu. Zase…“ zamumlal jsem a pak se tiše probíral vlastními myšlenkami a obavami…
--dobrý--
- i rozhovor s lékařkou o zdravotním stavu Melony byl zvládnutý.
- i slova, kde mluvíš o tom, že když jdeme na pohřeb, tak se svým způsobem se smrtí někoho nám vlastně blízkého smíříme, mně přišla moudrá.

Páni, to jsem se začetl. A navíc jsem ti to všechno uvěřil Anit, až mě to rozesmutnilo. Tvé vypravěčství jde rapidně nahoru po zcela jasné křivce.
P.S. - chce to větší kontrolu textu před vyjítím na chyby a překlepy - nejdřív Anit, potom Word, zase Anit a ještě nějaká kamarádka.
Hodnotím - 1.2