Není to špatná práce. Snad jen s fakty je zde zacházeno mírně iluzorně. Bylo nás pět je próza umělecká, psaná výsostně kultivovaným jazykem, neměla by být srovnávána s touto tzv. brakovou literaturou. (I když je velmi vtipná). Chybí zde zásadnější zařazení do kontextu literatury pro děti a mládež, chybí zde jeho představitelé. Dnes už člověk naštěstí může vybírat sám a objeví, že místo Říhů a Bernardinových, psali nádherné pohádky či příběhy pro děti i velké persony našeho národa, bohužel často umlčené. (např. J. Orten, J. Werich, L. Dvořák, F. Hrubín, E. Bass, ze zahraničních bych vyzdvihl především O. Wilda a H. Hesseho). Za zmínku stojí i to, že pan Steklač podepsal v roce 1977 Antichartu. MB

Tady zase někdo ví, co je brak a co ne, že? Mám mnoho důvodů, proč nemám rád Poláčka a naopak vyzdvihuji Steklače, především pro z dnešního pohledu větší přístupnost a hlavně proto, že tyto příběhy nejsou jen o zábavě a vtipu, ale i o něčem jiném, hlubším a o určitém vnímání světa.

Co se týče ostatních autorů, nechtěl jsem psát ani tak článek o autorech knih pro děti a už vůbec jsem nemluvil o pohádkářích - chtěl jsem článek jen o tomto jednom.

A politiku tady úmyslně netahám, dejme tomu takový Heinlein je dodneška jedním z největších autorů na poli sci-fi a při tom to byl vždycky takový příznivec fašismu.

Budeš se muset smířit s tím, že z pohledu literární vědy, filologie, stylistiky a lidí, kteří dokáží rozpoznat kvalitní literaturu to pro mne a většinu, kteří literaturu studují a při čtení o ní také přemýšlejí, bude brak. Tvůj názor Ti neberu.

A jsme zase u diskuze na téma kdo má právo rozpoznávat kvalitu a kdo ne, viz nedávný článek Dotyk duše Anety Langerové a diskuze o skupině Rammstein s MněStem. Nechce se mi to tady znovu řešit, když tak na icq.

No, sice jsem Boříka a další Steklačovy knížky měl celkem rád, ale dost zásadně bych si dovolil nesouhlasit s tvým hodnocením Foglarových knih. Kolik jsi jich přečetl? Jestli se ti to zúžilo jen na moralizování, tak jsi četl hodně podivně. Musel jsem se mrknout na tvůj profil a hned mi bylo dost věcí jasných (klenoty typu Sin City, Barbar Conan, ... četl jsi naposledy ve 12 letech, ...). Asi už si to špatně pamatuješ, žádný hlubokomyslnosti v Boříkovi nenajdeš. Asi stejně jako v Mikulášovi, jen s tím rozdílem, že Mikuláš je na francouzské "národce" zatímco Bořík na reálsocialistickém druhém stupni Z(D)Š.
"...dnes je to klasika, ale klasika spíše v tom slova smyslu, že se jí zasmějeme. Foglarovi hrdinové byli příliš příkladní a čestní, nikdy nemluvili sprostě, neprali se a vůbec to byli archetypální pionýři." - tak tohle napsat může s prominutím jen trouba (napsal bych to hůř, ale byl jsem odchován v době pionýrů zakázanými "směšnými" knihami od Foglara, takže se snažím nemluvit sprostě).
Chtěl jsem to tu rozebírat víc, ale došel jsem k názoru, že to nemá valný smysl.
Tak se kurva vole měj a hlavně nebuď moc příkladnej a čestnej! A jestli budeš ty klucí pionýrský spojovat s tím zkrachovancem Foglarem, dostaneš vole vod soudruhů do držky!
:-)

Inu, přinejmenším Hochy od Bobří řeky a Rychlé šípy jsem přelouskal snad desetkrát odpředu dozadu a zase odzadu dopředu. A přesně si vzpomínám na Mirka Dušína (a že to byl pionýr, jak se patří) a na to, jak v Hoších od Bobří řeky vrazil Mirek Luďkovi jednu facku a hned kolem toho bylo obrovské podzvižení, Rikitan z toho ještě tři dny dělal vědu a všichni smutnili... och. A jak byl Luděk příkladný chlapec, čestný, čistý, pravdomluvný, obratný, otužilý, rozvážný... Při slově pionýr nemyslím hned na soudruhy a pokud se ti to tak vybavuje, tak si slovo "pionýr" jen v článku zaměň za "skaut". A měl jsem ty knížky rád, jenže Boříka jsem měl potom radši, protože nemoralizoval, což je pro malé děti podle mě skutečně lepší. Řekni mi, co máš proti klenotům typu Sin City a Barbar Conan, řeknu ti milión důvodů, proč je s klidným vědomím nazývám klenoty. A Bořík má fakt ještě něco navíc, já si to vzpomínám a umí přesně říct co, jenže to by bylo na delší rozbor díla, pro který tady není místo, nicméně vyložím ti ho klidně na icq, když se mi ozveš - abych dokázal, že tady jen tak neblábolím.

Jakube,
pozorně jsem si přečetla Tvůj názor na spisovatele Vojtěcha Steklače. Přiznám se,nepřečetla jsem všechna díla,která napsal pro děti . (Samozřejmě "Boříkovy lapálie" I. i II. znám, chápu,že se ti v Tvých dětských letech líbily). Co se týče jeho prací pro dospělé čtenáře četla jsem jen "Sbohem lásko" a "Samotu Blažejov". A asi to nebyl můj šálek kávy,protože jsem se k nim nemusela vracet.
Jeho dětským knihám humor nechybí, ale našel bys ho i v dílech jiných autorů píšících pro děti. Navíc "Bořík" by nevznikl bez autorovy znalosti Foglarova díla. Vím,že jsi chtěl jen upozornit na spisovatele, který Tě zasáhl a trochu i ovlivnil.
Mám proti Tobě určitý náskok. Samozřejmě věkový a pak také čtenářský. Vzhledem ke své profesi a také zájmu, jsem přečetla velké množství mládežnické i "dospělácké "literatury. Nejsem odborník a nikdy bych neposuzovala,kdo je v čem lepší či horší. Ale jsem čtenář. A asi i proto bych raději nesrovnávala Vojtěcha Steklače se spisovateli Foglarem a Poláčkem.

Jakube, právě jsem dočetla případ strašidelného mnich a musím říci, že mě kniha vůbec nezaujala a vtipná mi taky nepřipadá. Možná už jsem na to trochu stará:-) četla jsem ji jako studijní literaturu pro seminář o dětské literatuře na VŠ. Věřím, že se ti Steklačovy knihy líbí a jsem přesvědčena, že Strašidelný mnich není jeho vrcholné dílo, ale musím ti říci, že srovnávat Steklače s Foglarem je nesmysl. A jako budoucí učitelka si myslím, že ukázka toho, že hrubá síla není všechno, že přátelství je důležité je pro děti dost důležitá a oni to nevidí tak, že je to napsáno téměř idealisticky. Nejsem dokonalý znalec literatury, ale myslím, že sis pro srovnávání nevybral správné autory. Měj se Hezky :-)

Pozorně jsem si pročetl jak článek tak diskusi a musím říci že sice nesdílím autorovo bezmezné nadšení pro Steklače, ale musím souhlasit, že jeho knihy mají oproti klasikům jako je Foglar větší náboj realističnosti.
Ani mě se nějak nechtělo, jako čtenáři, věřit, že je svět a jeho hrdinové tak černobílý jak je popisuje práve Foglar. Oproti tomu, měl pro mě Steklač a jeho Bořík, daleko větší kouzlo, možná i proto, že jsem se dokázal, v domě kdy mi bylo nějakých deset, dvanáct, s těmito hrdiny daleko lépe ztotožnit.
Nicméně, právě u Steklače je hodně vidět i prolínání tehdejší politické reality s dětským příběhem. Ne u všech autorů musela být učitelka, soudružka a ne v každé dětské knížče získávali její hrdinové pionýrské odznaky. Autorův politický názor tedy proniká v tomto případě, do obsahu, až příliš a o to hůř, že se jedná o litaraturu pro děti.
To ovšem nic nemění na tom, že se k Boříkovi vracím raději, než třeba k Jezerní kotlině.

Když už to teda tady znovu zde dotyčný otevřel, tak mně se velice moc líbily "Mikulášovy patálie", a dokonce se domnívám, že jsem někde četl, že byly i inspiračním impulsem pro "Boříka" - leč nemohu to tvrdit s jistotou ... (A mám dojem, že se hlavně rozcházejí ve věkové skupině postav příběhů.)

Mikulášovy patálie to je klasika :)
O inspiraci Boříka touhle francouzkou klasikou jsem taky někde něco četl, ale asi bychom se museli zeptat autora samotného abychom v tom měli jasno. Ale odhadl bych, že v inspiraci věkový rozdíl knižních hrdinů moc velkou roli hrát nemusí :)

Mě se Bořík moc nelíbil narozdíl od Mikuláše, což je nejgeniálnější knížka jakou sem kdy četla :)

Zajímavé je, že si při zmínce o Mikulášovi vždy vzpomenu na knihu "DANINOS, Pierre: Život se Soňou - Úsměvné a půvabné vyprávění o ženě, která má občas neodolatelnou potřebu účinně zasáhnout do dění kolem sebe.", přestože je to ze života dospělých. Je to podané ale s podobným nadhledem a espritem a asi obojí ilustroval Sempé, v tom ta podoba bude nejvíc :-).

Upřesnění a zajímavosti:
Kniha 'Čenda & spol' totiž na knihu 'Mirek & spol' navazuje.
Už v knize 'Mirek & spol' se o stěhování na sídliště píše.
Bořík by rád dochodil školu v Holešovicích, byl by ochoten dojíždět, ale když mu maminka sdělí, že by musel vstávat skoro o hodinu dřív, tak s úžasem řekne "tolik?".
V knize "Čenda & spol" o manželské krizi mezi Boříkovými rodiči není zmínka. Část "Příběhy z plechové piksly" - ve vydání z roku 2003 se z původního vydání zachovaly jen 4 kapitoly:
- původní #2 - 'Katastrofy, lesní moudrosti a moje maminka"
- původní #6 - 'Rusalka'
- původní #9 - 'Dospělý člověk miluje dobrodružství'
- původní #10 - 'Dospělý člověk běduje jako dítě'

Aleš & spol - do jisté míry přebírá dějovou linii z knihy 'Boříkovy lapálie, sešit II (1973)' - o spolužačce Růžence, o volbě vůdce party, o objvevení a následném zvelebování klubovny, o tom, jak Aleš simuloval nemoc (po domnělém spolykání betonu), o tom, jak Aleš přestal být vůdcem a jak byl dočasně vyloučen z party.

A teď ta oprava: za prvé: v Holešovicích se nebourá sídliště, ale činžák, za druhé: ten činžák neustupuje silnici, ale metru.

Díky za upřesnění a za Váš čas věnovaný komentáři.

studentský magazín Postřeh