líbí.....příjde mi to jako velice zajímavý nápad a dobře zpracovaný :)

Tedy ne že by mě zrovna příběh svou úžasností složil, ale naopak, působí jako čerstvý závan do zatuchlých vod prozaických, takže jen tak dál. Pohled dvou osob je zajímavý, otázky, které vyvstanou v prvním odstavci se v druhém vysvětlí, třteí je zase popře a čtvrtý vysvětlí úplně jinak... a pak je tady ten příběh, který mi osobně připomíná určitou hodně blízkou věc, takže přinejmenším pro mě, je to stále za 1, i když už ne s tou hvězdičkou, kterou jsem přiřknul Poslední kapce.

Povídka nemá "začátek" ani "konec", což jsem zpočátku přikládal záměru syrového a akutně přítomného zpracování. Nicméně i literární fragmenty musí být celistvé a tvůj text v mých očích zvolený začátek i konec neobhájil.
Cituji: „Měl jste pravdu, ať je tedy po vašem!“ Jen přikývl.
Co jsme tím asi chtěli říct? Každé slovo je součást sdělení a mělo by mít své opodstatnění.
Ty dva úhly pohledu jsou nápadité a povídka na tom mohla hodně stavět. Nicméně ty přechody z jednoho pohledu do druhého postrádají plynulost a přirozenost.
Povídka se jmenuje Dvojí příběh. Nicméně je tam příběh alespoň jeden? Kolik toho víme o té nemocné ženě? O jejím životě?O tom, jak se její muž snažil v minulosti? Jak se oba dostali až tam kde jsou teď? Pokud neporozumíme hlavní postavě, nemůžeme se s ní toliko zžít.
Tentokrát to u mě neklapne. Hodnotím - 3.1

povídka je jen jakýmsi "výřezem", který by měl navozovat chaos, vyvolávat otázky, čtenáře jsem chtěla postavit do role pouhého pozorovatele zdánlivých dvou příběhů, na které když se podívá lépe uvidí určité detaily spojující je v jeden - ta jednota ale neměla porušit svou celistvostí tu roztříštěnost...eh no jinak jsem se soutředila jen na přítomný děj, minulost se mi tam prostě nehodila a třeba já takové ty minulostní vsuvky většinou nerada čtu z 90% se mi zdají pro děj nepodstatné...tak proto...a naservírovat ke všemu ještě konec: odvezem ji do cvokhausu, pude na elektrošoky apod. a cokoliv jiného...to ať si domyslí každý podle libosti:)))

Inu, každý to vidíme jinak. Co takhle přijet na vernisáž a přečíst nám tam něco?

ehee...no ten příchod bych ještě zvládla, ale s tím druhým no nevím...nemusím mít všechno:D

No tak splň tu 1. část a tu druhou mi můžeš zkusit rozmluvit až na místě. Vypijeme nejprve spolu nějaké to červené vínko, abychom nebyli nesmělí.

no kéž by to šlo...ale mohla bych dorazit nejdřív v osm večer a to by ještě stálo za .... protože pátek sobota mám jsem v práci od šesti ráno do osmi do večera:/ to bych už raděj vymněli za to čtení:D

No jo no, rozumím. Tak třeba příště.

snad jo...