ani nevím, co mě to popadlo ujmout se vydání této poezie v próze, ale možná to bylo tím, že mě to zaujalo tolik pohledy v jeden okamžik, snad mě nebudou kamenovat :o)

už z předešlé prózy, kterou jsem ti komentoval, jsem si všiml tvého vztahu k impresionismu, který je patrný právě v delších textech a v klasických básních je zastírán jinými prvky než je okamžik, myslím, že tady se ti to povedlo, slovní zásoba, kterou jsi použila, je bohatá a ani při jednom pohledu jsem se nenudil, některé části mě překvapily svou absurditou, ale i tak to bylo příjemné počtení
pro mě 1,1

Působí to na mne jako myšlenky vytáhnuté až ze dna klobouku. A teď si jen tak volně lítají...

"Bez úhybných manévrů se mu postavím a rozvlekle mrkám jako zpomalená mrkací panna. "
Tato věta na mne působí neohrabaně - mrkám jako zpomalená mrkací pana...

Pak taky nevím, jestli mohu jít na sklizeň do polévky.

Chtěla bych tě líbat na vždycky... tak paradoxně zrovna tímto odstavcem se začínám nudit. Bez většího zaujetí dílo dočítám a jak jsem se už přesvědčil, déle jak jeden den si jeho obsah v paměti neudržím. Hodnocení známkou opět pomíjím.

"Bez úhybných manévrů se mu postavím a rozvlekle mrkám jako zpomalená mrkací panna." - se mi moc líbí, má to pěkný rytmus jako verš a lehkou absurditu.

Taky se po ránu nijak ohrabaně necítím.

Možná žiju o den později, než bych měl.
...
Tímto upraveným citátem dávám najevo, že tomu vůbec nerozumím, že neodliším věcně, zda je to kvalitní dílo nebo jen grafomanie (omlouvám se za to druhé, chtěl jsem jen nasadit možné co nejodlehlejší mantinely), ovšem cítím z toho poctivé zaujetí sdělit nesdělitelné - a Ty si to čtenáři přeber, jestli se umíš naladit na stejnou vlnu ...

Děkuji, pánové, za Váš čas:o).

Opravdu jsem se snažila, sice později než ostatní, ale snažila přečíst dvakrát....jsou tam momenty, které mi něco říkají a také hodně slov a vět, které mne neoslovily. Snažím se vnímat text jako poezii, té abstrakce je tam docela dost, snažím se to pojmout jako prózu, ovšem to pak je řazení myšlenek, pocitů a slov a nějak se v tom nevyznám.

Harr:o)...to, co je psáno kurzívou, jsou mé myšlenky a to, co vidím já. To, co je psáno obyčejně, jsou myšlenky lidí, které pozoruji a do kterých se vžívám, to, co si představuji, že říkají, nebo si myslí. Ve třetím "obyčejně psaném" odstavci to pak znamená můj rozhovor s babičkou, její stížnosti a nářky.
Jinak přiznávám značnou abstrakci.:o)

Děkuji moc za komentář!

...a já děkuji za vysvětlení.