pročítáním básně jsem si říkal, jak by bylo dobré kdybys zakončil některý verš jednou slabikou -Př. 4. verš první sloky - jiný přesah (za JED), experimentální slovosled v druhém verši druhé sloky - topený v barech, bordelech, na schodech kostela pulsující vřed-

taky se ondro začínáš opakovat, vím že to tak všechno cítíš, ale i kurev a klínů je někdy dost,...prostě stejná slova

básen na mě působí jako výčet rozvinutých slov nadávajícího dědka, těžko říct jestli je to pro všechny pozitivum, pro mě zrovna ne,
zachránil jsi to to tím že jsi 1. a 3. části dal určittý rámec dějovosti, ale nedá se takto postupovat pořád.

dnes je to pro mě 3,2
ostatní to třeba budou cítit jinak

Na můj vkus příliš vulgarismů, v těch dlouhých verších je toho všeho šíleně moc, (je to jako překořeněná polévka) není tam prostor pro oddych, žádná změna, žádná jiná myšlenková rovina,nemám pochopení pro dekadenci tohoto ražení, báseň se mi nelíbí. (Přesto je pro mne snesitelnější než kterási ta minulá, kde těch kurev atd. bylo ještě víc)

:D ano, aám nechápu co se to děje. Už mi to nejde, Mám tam i lepší kousky. příště si rozmyslím co napsat. (a bojím se nakolik to na té rozvaze bude záležet)

ano ta předešlá byla extrémem, u Ondry je ta naléhavost hlavním prvkem, pokaždé je mi jasné že mě nenechá odpočinout

Někdy je to kruté, ale jsme stejní jako naše matky, otcové, přestože jimi být nechceme a když už se alespoň částečně oprostíme, hledáme někoho, kdo se jim podobá:( a tak je to stále dokola. Tvá báseň se mi s vícerým přečtením líbí, má obsah, je ze života, ať už tvého, někoho jiného nebo třeba člověka, kterého si nemusel vůbec potkat. V podstatě až s poslední částí mi zapadly ty předchozí. Velice se mi líbí "stejnokroj dědické lhostejnosti, žezlo mrzkosti - tady je "z" nadbytečné (možná bych řekla spíš berlička)", žel je to tak. Má svůj smysl, myšlenku, není jen plácáním slov na bílý papír. Možná je dobře, že je rozepsaná do podrobností. Proč zavírat oči před realitou, stačí, že zatahujeme žaluzie, aby ji neviděli jiní, i když někomu se to možná bude zdát příliš.

Díky za příjemnou kritiku, jenže Pavel má pravdu v tom že se ten nihilismus už opakuje. Napravím to hned. Ondra B

Nechci opakovat to, co bylo napsáno v podstatě ve všech komentech výše, četla jsem toto dílko už v preview, domnívajíce se, že napíšu pár vět už tam, ale pak se čas smrsknul a z dobrého úmyslu je jeden z posledních (ne- li poslední) z komentářů.
Myšlenka je celkem jasná, pocitově jsi to zvládl, forma nevadí, ale....jak už bylo řečeno...
Vím, že se snažíš psát a že nejsi z těch, koho by kritika zcela odradila. Takže se těším na další...

Ono je to docela hutné, naskládáno moc a moc expresivních výrazů a pak z toho má člověk takovou zhnusující hustou polívku, kterou se rychle překrmí. Zas na druhou stranu, skutečnost je taky pěknej humáč - takže by to s vyzněním korespondovalo.

Myslím, že je to tak schválně napsané, opakované, abychom
si uvědomili, že žijeme v jakési šedi. Sny se nám boří, nahradí
je rodina. Na místo cestování, užívání, pĺodíme děti, poněvadž
si myslíme, že nahradí naši ztrátu, ale opak je pravdou, berou
nám život na dvacet let. Když chceš žít, zalezeš do hospody,
do bordelu, a říkáš si tomu život.

Každý musí sám přijít na to, co je jeho životem.

Jeden miluje dětičky,
jinej hospody,
ta kupuje kytičky,
ta strká rampouch do kundy...

Člověk by se neměl vyhýbat ničemu, ačkoliv je od rodičů
naučen být dobrým občanem. Tím, že souložíte, občas po
šichtě se napijete, jste špatní? Nerozřezáváte zaživa slabé,
nikoho nemučíte k smrti, akorát vezmete kytky na hroby
neboštíků, navečer si s partnerem/kou jdete zarelaxovat do
přírody, aby ste nežili v té husté šedi.