jelikož je to věnováno Simči, neměl bych být přísný a vlastně není tolik důvodů,

sourozené duše jsou námětné a povedené (však oba víme jak se k nim došlo:)) ale myslím žes mi je ukazovala v jiné básni, kdybych jen věděl a nezapomínal :o((( ted mi tak nezní k prvnímu verši, není to tak rozmělněné, kakofonie a eufonie se zde bijí,

pak je to tato zvuková část dělena do dvou rovin a ty už se k sobě přimykají, takže jen ty první dva verše

chválím i grafickou úpravu básně, o obrázku nemluvě protože ten je též vhodně zvolený (akorát ten text Marti, mohl by být světlejší nebo výraznější, no nic zamžouráme si :o) )

Musela jsem si text okopírovat vedle, špatně se mi to četlo, obrázek je určitě vhodný, myšlenka zakomponování také. Myslím,že je to v celku velmi povedené.

Podepisuji se i já pod tuto poctu Simonce. Viděli jsme se jen dvakrát, ale Simča si to určitě zaslouží. Má krásnou duši, je skromná a veselá a jak veselá.., no a to její obočí, kterým prozradí vtipnou záležitost dříve než ji vysloví, to je vyprávění samo o sobě.
Tato miniatura se mi líbí. Je taková příjemně mokrá. Má svou hloubku a něco ve mně asociuje.
No ale, i když patřím k obhajcům spojení výtvarného a psaného projevu, tak tady se symbióza nepodařila.
I když z časových důvodů už komentáře toliko nepíšu, Eponka patří k básnířkám, které si vždycky rád přečtu a to ne jako kamarád, ale jako čtenář, jako zákazník.

taková klidná věnovánka
nevadí mi ani ten "utopenej" text
takovýdle věci se dělaj pro radost adresátoj, a tu mu přeju