to je moc příjemně ucelenej obraz. jen mne ruší předposlední verš, nemohl bys srkat výčitku nějak originálněji, než z očí? jinak je text skutečně velmi příjemný.

Já si myslím, že to s originalitou nemá co dělat. To, že je výčitka srkána z očí, dokazuje někdy normální stav, kdy si dva nemají co říct...

je z toho cítit to ticho a mrtvý bezděčný pohled pryč a to srkán z oka mi nevadí, protože to není takový básnický holonesmysl, když si to představím, je to v praxi proveditelné, uznejme, že horší by bylo srkání z pupíku :o)
slovní úspora, nejsi nikde slovem zbytečný, místo opozdilců, pozdní... ano ano, tudy cesta vede, vlastní pojmenování a odpoutání od zaběhnutých slov

Na slova sice úsporná báseň, ale myšlenkově jasná a srozumitelná. Srkání z očí je zajímavý obrat, naprosto mne neruší. Dobrá báseň.

Srkání z očí spolu s následujícím veršem je pro mne nejvýraznějším momentem. Líbí se mi to.