Určitě na Vás nezanevře pane Olšere, domnívám, se totiž, že zmíněná strana v Izraeli se přeci jen trochu od té naší liší. Není totiž obsazena Čechy.(Logicky.) Já vím, že se mnoho věcí tam a tady podobá, ale my jsme jiní, my se lišíme a vždycky jsme se lišili. Nevím, čím to je. Ale ať se kdekoli ve světě vymyslí cokoli a pak se třeba přijde i na to, že to byl krok nikam, my jediní v době, kdy celý svět od toho odešel, dotáhneme věc až do konce - ad absurdum. A ještě jsme schopni to svést na svět. Vždycky hledáme obětního beránka, vždycky ho najdeme a vždycky je to někdo naprosto neznámý, naprosto nedůležitý, protože ti důležití jsou neskutečně provázáni s ještě důležitějšími a na nich ten pověstný horký brambor přece nenecháme. Máme, jak se rádo říká, svá specifika. Ta svá má i Izrael, ale myslím si, že si je dost schovává, že nechává nakouknout jen trošku - okolnímu světu - to my ne.
Asi se zdá, že jsem nepochopila, co jste svým článkem chtěl říci, jako kdybych odpovídala na něco jiného - že?
Ne, tak to není. Váš článek mi vysvětlil mnohé, protože o stranách v Izraeli jsem moc nevěděla a srovnání s našimi mi pomohlo se orientovat. A právě proto jsem reagovala tak, jak je psáno. Děkuji Vám.
PS: Líbí se mi Váš blog, budu častým návštěvníkem.

Děkuji za milá a trefná slova, v tom srovnání politických stran mi šlo hlavně o personifikaci jejích předsedů. Netanjahu - Topolánek, Cipi Livniová - Jiří Paroubek. Ta Paroubkova zženštilost nespočívá v jeho sexy mozku, nebo že by se změnil v metro či retrosexuála, ale v tom, že šéfka Kadimy - Vpřed také zvítězila v důležitých volbách, ale do vlády se jí přes všemožné snahy se svým programem prosadit nepodařilo. Přeji příjemné sny po přečtení mých blogů.