Zhruba před půldruhým rokem jsi mě seznámil s písničkami skupiny"Budoár staré dámy" - bylo to pro mne nové a trochu jiné poslouchání než jsem byla zvyklá. Ale právě pro určitou neotřelost a výborné texty jsem poslouchala tenkrát a pak i později a dnes mohu říci, že je to skupina, jejíž věci mému sluchu lahodí.
Podobně jako Ty, jsem byla unešena tím, že jde spíše o dámskou skupinu, změnu v obsazení jsem zaznamenala díky náhodnému poslechu u synovce. Jeho prý jsem k poslechu této skupiny přivedla já. jenže já poslechla a pak se už nestarala, nebo spíše jen okrajhově, ale on, protože je to "fajnšmekr", hledal a sháněl - no však známe jak - a dnes už má naposloucháno a zažito daleko víc než já. První album znám, z druhého jsem znala jen Náměsíčnou, Tmou tmoucí a Slunce má stále barvu lišky, ale už mám doplněno také a poslední album má na starosti ještě synovec. (Nějak se mu protáhly vánoce, doufám, že to do mých narozenin stihne.)
Chtěla jsem vlastně napsat Pavle, díky. Njn, jsem jen ukecaná ženská...

díky Ríšovi za doplnění ukázek a zlepšení výběru fotek :o)

Tož Pavel nám všem ukázal, jak se dělá zajímavá a celkem nezaujatá recenze.

K BSD - to, co je na této skupině nejcennější, je zpěv Marty Svobodové - to je něco tak ojedinělého... Mimochodem jsme Ti, Pavle, pravděpodobně Martu Svobodovou trochu naštvali. Postřehácké publikum bylo na ENH kapku neukázněné a neustále se smálo tomu, co vidí a slyší. A Marta seděla přímo za námi - a my jí asi kazili hudební požitek. Styďme se, cházko nezbedná!