Výjímečně reaguji hned po přečtení, protože ty úsměvné komentáře byly po většinu "Richardových dní" ode mne. Nesnažila jsem se shazovat umění, ale některé věci mi moc umělecky nezněly. Vyrostla jsem ve stejné době jako Ty a navíc v rodině člověka, který hudbou žil, který ji vyučoval, skládal a hrál. Seznamoval mě s klasikou i modernou, jazzem i tmalými formami. Bylo mnoho věcí, které se mi vyloženě nelíbily, protože nelibozvučily - k Prokofjevovi jsem se prokousávala přes "Péťu a vlka", k Debussymu přes "Moře", aby mne pak nadchlo "Faunovo odpoledne", Grieg také nebyl zpočátku mým oblíbencem, ovšem jeho Peer Gynt, to je nádhera. B.Martinů, to byl další oříšek, jako holku mě "Loutky" moc neoslovily a těžko jsem si hledala cestu k dalším věcem. Na milost jsem jej vzala snad až díky "Špalíčku". A co teprve Otmar Mácha. Od neposlouchání jeho skladeb mne zachránil snad jen zhudebněný Vančura (Jezero Ukereve). Ani V.Novák mi nejprve k srdci nepřirostl, až později díky zhudebněné Jiráskově "Lucerně" a "Zvíkovskému raráškovi" podle Stroupežnického. K některým jsem cestu našla (Ilja Hurník, Petr Eben, Maurice Ravel) k jiným ji už třeba nenajdu (Arnold Schoenberg). Ale i ve skladbách mých současných oblíbenců mám někdy problémy s poslechem. Ale abych úplně neodběhla os tématu. Některé věci by možná potřebovaly víc možností mého poslechu - jako Schoenberg. A ten neničil nástroj, pouze využíval atonality, která není zrovna běžná. Asi ještě neumím dát některým věcem prostor.

No hurá :-). Zmínění hudebního hnoje se mi do článku (pouze jednou) dávalo docela těžko. Je to už docela bulvární výraz, navíc za vlastním silným kladením svých názorů se může skrývat silná blbost, která se může časem odkrýt, že jo.
Ale nakonec jsem ten Hudební Hnůj napsal. Jednak je to milé zvukomalebné spojení, ale hlavně je to především spojení, u kterého jsem si byl jist, že téměř neaktivního Iva zvedne ze židle a pocítí nutkání taky konečně něco napsal. Nuže, diskuse byla nastolena. A i proto jsem byl možná rejpavý víc, než bych si měl dovolit.

Navíc jsem šel do nového prostředí - a to je lepší být rejpavý a říct toho možná i víc, než bych si dovolil později, v době, kdy se budu líp znát s pořadateli a tím se promítne jakási skrytá autocenzura, kdy člověk nechce toho či onoho urazit.

A za další - kdyby ti muzikanti mluvili česky a měli možnost si mé názory přečíst, byl bych při psaní ECH obezřetnější. Protože to by mohli chápat jako vyložené posměváčství a možná i útok proti nim. Ale, hold se česky pořád nenaučili, tak si čech paštikář říká co mu přijde pod hubu a přitom sedí u vedlejšího stolu.

I proto jsem se snažil dorovnávat své názorové pnutí špagáty videí. Díky nimž vlastně vznikl pátý článek na téma Festivalu. Takže díky i za to, že Vás některé vyhnala vosa ze zimního spánku.

No - povedlo se. Jestli me mně, tak Richardovi určitě (zvednout mě). A schválně - aniž bych znovu pročítal zmíněné čtyři články, jsem přesvědčen, že "hudební hnůj" (což je opravdu pěkně libozvučné sousloví) je zmíněn ne jednou, ale dvakrát (nejméně) ... Najde se někdo, kdo to spočítá? :-)