Když se dívám z okna ven
Mraky utíkají nad krajem jako naducaní beránci plni slz a tajných přání. Některé jsou malé a nenápadné, jiné se valí za okny, jakoby měly samým nafouknutím prasknout. Každý člověk v těch beráncích vidí něco jiného, jednou je to pes, podruhé pak mořská vlna nebo kočka. Mraky, ti krásní králové oblohy, ty baletky, ti klauni, ti staří zamračení dědci. Mraky někdy pláčou a někdy zuří a hněvají se, občas se smějí na svět. Mraky, mraky, mraky vy jste oblaka z páry lidských snů, vy na nás shlížíte z výšky, vy jediní víte, co je v každém z nás.
