Naši reprezentanti vybojovali 2., 40. a 57. místo
Každoročně je naše škola zastoupena žáky na soutěži VŠB, Napájení sluncem. Soutěžící na začátku školního roku obdrží stavebnici solárního vozítka, kterou si mohou podle svých představ sestavit a upravit. Možnost využití fantazie je tedy nezměrné, až na striktně daná pravidla, jako je např. výška umístění solárních panelů a jejich maximální plocha. Další školní rok se studenti představí na hlavním klání – závodech vozítek využívajících čistě solární energii.
Závody se konaly v tělocvičně VŠB, kde byly postaveny dráhy dlouhé 2m osvětleny čtyřmi 500W halogenovými svítidly zavěšenými 1m vysoko nad samotnou drahou. Začátek i konec soutěžní tratě byl ošetřen laserovými závorami napojenými na počítač, který zpracovával informace přesně až na tisíciny sekundy. Při zápisu byl každý model pečlivě prozkoumán, zda neobsahuje neoprávněné prvky, jako je baterie, či nepřesahuje dané kvóty. Po přezkoumání proběhlo zařazení do příslušné soutěžní skupiny a vyfotografování výrobku. My jsme soutěžili ve dvou skupinách. První patřila všem soutěžícím, kteří nevyužili možnost aktivní elektroniky a zvolili jednoduchý způsob konstrukce – přímé propojení výstupního napětí na svorky motorku, jenž byl připojen paralelně ke kondenzátoru. Kondenzátor sloužil v tomto případě jako krátkodobá zásobárna energie do nepříznivých podmínek. Druhou skupinu, v níž jsme dosáhli nejvyššího úspěchu, tvořila vozítka využívající jednoduchou řídící elektroniku – logická hradla, tranzistory atd. Třetí skupina dosahovala nejlepších časů. Zastupovaly jí modely využívající mikroprocesorovou techniku. Model PT, zastupující SPŠ a SUPŠ OPAVA, DDM OPAVA, třídu IT2, se umístil na druhém místě ve 2. kategorii. Práce na něm trvala zhruba 5 hodin. Byl naprostým unikátem ve způsobu provedení i ve využití součástek. Deska plošných spojů, navržená v SW EAGLE 4.11, nebyla jen základnou pro celé zapojení řídící elektroniky, ale také samotným podvozkem s místem pro přichycení kol, motorku, solárních panelů a čtyř vysoko kapacitních kondenzátorů. Právě ony kondenzátory jsou druhou výjimečností. Jeden dosahoval kapacity jednoho Faradu, přitom největší běžně používanou a dostupnou hodnotou je 0,022 Faradů. Výsledná kapacita kondenzátorů činí 4F, které dokáží po 5 sec. napájení téměř 7 minut pohánět použitý motorek. Solární panely jsou lehké konstrukce, která spočívá pouze v kombinaci spojů článků a naneseném silikonu na dvou destičkách zespod. Srdcem řídící elektroniky je obvod CMOS HCF4011 pracující již od napětí 2,95V. Ten společně s ostatními součástkami řídí veškeré procesy. Dům dětí a mládeže sponzoroval tento projekt přispěním 4 kondenzátorů (cena jednoho se pohybuje kolem 1000,-Kč), Společnost SEMACH připravila podvozek a poskytla slevu 25%, TIPA, spol. s r.o. zpřístupnila elektrotechnický sklad v době stavby, což umožnilo okamžitý a pečlivý výběr součástek dle aktuálního požadavku. Ve většině případů zvítězily v testech součástky bývalého koncernu TESLA – a to v hlavním kritériu – hmotnost.
Dzierža Marek se za svůj výkon rovněž nemusí stydět. Jeho stroj se startovním číslem 92 se umístil na 40. místě. Kolečka vypůjčené ze stavebnice lego a konstrukce z balzy mu přinesly jasný úspěch. Na to, že zařízení nevyužívalo žádné řídící elektroniky, zajel modul velmi slušný čas 3,3 sec.
S radostí můžeme konstatovat i to, že všechny naše modely se pod umělým osvětlením bez problémů rozjely. Nejinak tomu bylo u vozítka Petra Kubesy. Cílovou pásku projelo v čase 4,01 sec.
Tento ročník soutěže Napájení sluncem pro nás znamenal největší úspěch. Můžeme si jen přát pro příští rok laťku zase o nějaké to místo zvednout.
