Bývá štván jako zvěř...

Stoupá k nebi lehký dým,
bílý, jako smutný harlekýn,
ve spleti myšlenkových siločar,
řazen je k pólům, dokládán…

Snad násilím jej podmaňují,
do škatulek chtějí vřadit,
hrají s ním královský gambit,
v partiích záludně léčky bují…

Svůj prý vůbec nesmí být,
pro vzletnost slov tu není místa,
s nevražením se dívá i ateista,
dav by tu chtěl klackem bít…

Jedince, co vyčnívá z normálu,
svůj vnímavý pohled na svět mívá,
jeho vědoucí tvář je snově jiná,
a lidí jako on, je už tak pomálu…