Malé zamyšlení nad bezpečností nás všech zůčastněných...

S mizejícím sněhovým příkrovem se postupně vyrojí množství jednostopých vozidel, přibližovadel a sportovadel. Znovu se budou proplétat hustým dopravním provozem, zaplní boční cesty a cyklostezky.
Nedalo mi to a jako fanda biku považuji za nutné upozornit na pohled, jaký zaujímají na řidiče cyklisté a naopak řidiči na cyklisty.

Začnu kolem, je mi nějak přirozeně bližší, už proto, že si ráda máknu do pedálů a jízda potřebuje výdej energie jezdce, čímž se obvykle blahodárně projeví na vzhledu postavy. Mám vypozorováno, že nejbezpečnější pro jízdu na čerstvém vzduchu bývají silnice různé třídy, jakožto komunikace mezi malými dědinami, na kterých bývá relativně nízký počet plechových ořů. Naopak nejhorší bývají vedle hlavních dopravních tepen, cyklistické stezky, a to hlavně kvůli vysokému výskytu chodců, on- linerů, mamin s kočárky, pejskařů a dalších lidiček s různým množstvím pravděpodobností karambolu...
Nemám ráda pády. Tím nemyslím skloňování, ale spíše jsem odpůrce krátkých přízemních letů s následným drhnoucím přistáním na asfaltu, či jiném povrchu cesty. Párkrát už jsem spadla, kromě jedné výjimky, kdy mi právě zastavivší auto srdečně otevřelo dveře, se to stává na cyklostezkách.
Maminy nějak víc zapovídané nehlídají ratolesti, které se rozhodnou kličkovat a člověk si pak kvůli malému človíčkovi raději natluče. Ale ta bebina potom!
Jezdím na vybaveném kole, světla, odrazky, ale není mi to na nic ve vztahu k dobytčímu myšlení řidičů, kteří si jaksi neuvědomují, že stabilita člověka na kole (bez jakékoli karosérie) je přímo úměrná jeho rychlosti. Čím pomaleji jede (do kopce), tím hůř se daří vést kolo v přímé linii. Takzvané mihnutí se kolem, s evidentním soutěžením "Kdo ho vezme blíž, ten vyhrává" známe z kola určitě všichni. Nehledě pak na doslovné pohlazení zpětným zrcátkem.

Dokud si početná obec řidičů nevyzkouší projet se na kole v provozu, ve městech i mimo ně, asi nezbude nic jiného než sáhnout k hrubším zákrokům, čehož jsem byla svědkem. Nákladní vůz s přívěsem předjel cyklistu, mimochodem dobře vypadajícího pána, a zařazoval se před ním takovým způsobem, že přívěs vytlačil cyklistu ze silnice. Kotoul a pád do příkopu se nedal odvrátit. Naštěstí jen malé odřeniny, kolu nebylo nic. Pán nasedl a pokračoval dál. Jedouc stejnou trasu, dojeli jsme ke spuštěným závorám, kde ono auto s nepozorným řidičem trpělivě čekalo na projetí vlaku. Náš cyklista opřel kolo o sloupek značky a z kabiny auta vytáhl rozklepeného řidiče. Garantuji vám, že tomu řidiči, se po této  domluvě už určitě stejná věc nestane!
Ne každý má ale postavu na sjednávání nápravy.

Tolik k neohleduplnosti frajerů za volanty. Mrkneme na problematiku z druhé strany. Občas jezdívám coby řidič, ale od té doby, co má syn řidičák jsem většinou spolujezdec.
Často si říkám, co to může být za debila, spurtujícího metr od bílé čáry, když má za ní ještě šedesát čísel asfaltu ke krajnici. Nebo si říkám, jakou má odpovědnost tatínek, jedoucí se svou balancující ratolestí podél okraje čtyřproudové komunikace, když cyklostezka je hned vedle. A taky, co říct o dvou cyklistech jedoucích vedle sebe a evidentně zabraných do hovoru, když za zatáčkou je nutno prudce přibrzdit a tak těm dvěma fandům kol zachránit život. 
Cyklista je účastník silničního provozu. To není žádné novum, jen někteří, jako by si to neuvědomovali. Těch lajdáků, kteří nemají ani zadní blikačku a tvoří tak přímé ohrožení, ne-li ošklivý zážitek pro nebohého řidiče, v podvečerním šeru.  Těch nadávek, co se snese na hlavu šokovaného řidiče, když zastaví a pokusí se tento nedostatek připomenout. To už přejíždění cyklistů přes přechody pro chodce je úplná prkotina. Zřejmě si mnozí neuvědomují, že na kole nemají tu přednost jako chodci na přechodech, že pro to je důležité z kola sestoupit a jít vedle pěšky. Spousta z nich se zřejmě neseznámila s pravidly silničního provozu a tvoří tak ohrožení pro ostatní.
Opilců, kteří sedají za volant je dost. Ale cyklistická řidítka mají snad nějakou magickou přitažlivost k alkoholu. Ne že bych si nedala na vyjížďce desetistupňové pivo (jedno uhasí žízeň víc než tři sprite), alo to, co člověk občas vidí! Tatíci šněrující silnice při návratu z hospod na vachrlatých bicyklech, jsou veřejnou ostudou. Tohle už není o sportu, nemůže to být ani cyklistou nazýváno a jako vrchol všeho, řidičák se za jízdu na kole vzít nedá.

Už vidím tu vášnivou diskusi, jeden bude bránit bikery, druhý bude rozhodně odporovat z pohodlí svého vozu, třetí se bude jen podivovat, co jsem to tu zase napsala.

Já bych jen strašně ráda, aby byly naše cesty pro všechny účastníky bezpečné, tak se prosím zamyslete.