Na uvítanou lide Postřehovácký /věnováno Ami, Popelce a Stínovi/
I.minulost
Noc nás přirazila
ke zdi na doraz
o čems´ kdysi snila
teď se píše snáz
/ poprvé se psalo tak těžce jako uhelná noc /
Tma jako mantinel
věští z vypitého listu
i jemu strom uletěl
sedl pod měsíční bystu
/ mantinely byly tvé hřejivé boky a já myslel že uhořím studenými polibky /
II.přítomnost
Jsi jako cvrček volající
za neztrátové doteky
kamínku - zhasni prosím svíci
a pojď za mnou do řeky
/ proč napodobuješ účesem říční vlnky ?! /
IV.budoucnost
*
jednou tiše vepíšu ti
a trochu i těsnopisem
malá slůvka do pleti
letící nad převisem
vepíšu ti
všechny kapky tmy
slůvka která neumí upálit
a noc bude jako v kině
*