Vysněný svět...

Říkal, že tenhle svět
je jen pro mne stvořený.
Ale tři a tři není pět,
zrak jsem měla zastřený.

Za zdí špatných vzpomínek,
mělo se všechno změnit.
Za nenápadných podmínek,
nebe za peklo chtěl směnit…

Oslněná nespoutaností,
chtěla jsem pořád dál.
Utíkala jsem minulosti,
ale on mi pořád bral.

/ budoucnost /

Byl to jen lhář,
který chtěl stále víc.
Spálil mi tvář,
já neřekla nic…

Závojem vlasů skrývala jsem
své hořké slzy odporu.
To měla být má vysněná zem?
Spadla jsem, ztratila oporu.

Život byl předtím tak jasný,
věděla jsem, kudy jít.
Už nemám představy a sny,
zapomněla jsem žít.

A proto jediná myšlenka
v hlavě mi zní.
Už žádná další vzpomínka
….všechno je definitivní….