a koupil trenyrky s britskou vlajkou, na kterych pak našel nápis - MADE IN CZECH REPUBLIC. To byly britské trencle jak vyšité. Ale to už je za nama, no ni? :)
Spolu se skupinou krnovské základní školy a posléze pražského gymnázia jsme se autobusem vypravili do Velké Británie. V autobusu bylo dost místa i času zjistit, že má spolusedící je kráva. Nevadí, o zábavu bude postaráno. Temperament versus veselý flegmatik někdy může být řádná sranda.
Nikoho jsem neznal. Jako jediný. Mého smradlavého ořecha jsem z batohu vytáhnout nemohl, aby děvčata začala skandovat jak je krásnej a kluci zkoušeli, co všechno ještě sežere.. Místo Zrzka jsem nakonec vytáhl povídky a články z Postřehu. Po dočtení jsem předal povídku Whiteshadowa Houpačka Daria mé sousedce. S úžasem jsem pozoroval, jak se při poslední pasáži cítí trapně. Mimochodem jak si tuto část představují holky?
"Chlapec ji natáhl do mechu, přičemž svůj štíhlý pas zaklínil mezi její skrčená kolena. Začal ji hladit po celém těle - od prsou přes bříško až dolů ke stydkým pyskům. Nebyly to obyčejné doteky - byly tak jemné až na hranici postřehnutelnosti a to ji dohánělo k šílenství. Bradavky měla tvrdé jako kámen. Chtěla křičet, ale neměla na to čas.
´Bože, odpusť mi..´, pomyslela si."
"Dáš si bombón?"
"Jo, dík," odpovím.
V tom se zeptá holka přede mnou: "A pražákům?"
A sousedka zařve na celý autobus: "Css, Pražákům nedávej."
V tu chvíli jsem přestal natvrdo sympatizovat s krnovskou společnicí, zastyděl se. Řekl jsem si - tohle může zachránit je ročník 2005 sladkých sešívaných Slávií s čokoládovými vnitřnostmi. Trhanými pohyby rozevřel jsem pokladničku štěstí na cestách a nabídl pražské skupině.
Za bombón si přátelství asi nekoupíš :). Zastavili jsme s autobusem na Rohlance. Najíst, napít, vyprdět a vymočit. To byly asi hlavní cíle. Cestou na záchod si všimnu babči s kasičkou. Zaostřuji svou jednou dioptrií tabulku na stěně. Záloha 10 kč. Hm, tak jsem vysolil Brno a dostal plastový žeton. Po dlouho očekávané úlevě se s nadšením obracím na záchodbábu, že jí zpátky prodám žeton. Neukecal jsem to. Tak jsem si za něj koupil dnes už poloviční Právo. Od doby, co se do něj nebalí řízky, ztratila původní velikost význam.. Až si dočtu o projevu Paroubka na téma Vítězný únor je vlivným mezníkem socialistické kultury, vycpu si jím boty. V Anglii prý jen prší a mají pravou diskotéku bez muziky. Ne, parní lokomotivy už zde dávno nejezdí. Před autobusem stojím sám a usmívám se na spolucestující. Po chvíli si připadám trapně, navlíknu si tedy minidiskmena. Je to in, nosí každý teen. Půjč mi sluchátko vole. Kup si rozdvojku. Ou omlouvám se, takhle to nebylo. Stojíc před záchodem s úsměvem a písní což takhle si dát špenát vypovídám zřejmě o svém rozpoložení víc než dost. Úsměv mi zmrazil studený vítr a dokonale prodyšné triko. Písty autobusu zapracovaly, tajný vchod se otevřel a já nasedl do korábu, jehož cestu pořádně ani neznám.
Z poslední jízdy autobusem do itálie jsem měl osezenou prdel tak, že mě bolela ještě rok potom, kdykoli jsem seděl déle než půl hodiny. Poučen jsem si tedy vzal polštářek po prababičce, která mi ho darovala s tím, že jí ho ušila mamimka a já ho věnoval svému největšímu kamarádovi, psovi Zrzkovi. Tento nezachovalý objekt jsem vrazil všude, kde bylo třeba. O jeho dnešním stavu nemusím vykládat.
Ráno jsme dojeli na trajekt. Po zelených schodech nahoru a byl jsem na palubě. Učinil jsem svůj první nákup. Přechodku na místní pitomé zásuvky. Vysolil jsem 4 libry a cestou ke skupině přepočítával výdaje na tvrdou měnu zemí koruny české. Ještě že mi k tomu dali igelitku. To je dárek v hodnotě 3 korun. Tolik stojí v Jednotě.
Čekala asi nejhorší etapa.. Na nádraží města Worthing si pro nás začali jezdit adoptivní rodiče. Postupně si nás volali. Tak teď ty Richarde. Přijel si pro mě mladý chlápek, který zaparkoval se svým Jeepem v polovině chodníku. Já řekl a kdo ještě.
"Jsi sám, nevadí?"
"A..aha, ne nic se neděje."
Vyděšen usedám do tereňáku. Následovaly první žblepty odkud jsem, kolik máme psů a koček. Na jakou chodím školu apod. Po chvíli mě uvítala paní domácí. Průser. Polovinu nerozumím. Prní otázka - do you have blabla? -- ha, co?, nechápavě jsem na ně pohlédnul. Zopakovali po druhé, potřetí. Pak rozhrnuli závěz a ukázali auto. Kór. A já, kár. OK :).
Za chvíli budu pokračovat, teď si přečtěte mail psaný domů:
Je zajimave, ze behem tri dnu spadne veskerz stres, nervozita a ty nemas problem se vyjadrit. A kdyz je, tak spis z duvodu nedostacujici slovni zasoby. To "Z" na miste ypsylon me smoli :].
Kolektiv>
Prazaci jsou dobri, mozna dva namyslenci, kteri vsak nejsou respekovani.. Ostatni supr. Chodime kazdy den ven vecer. Krnovaci nemuzou, me tez nechteli pustit, ale nakonec svolili pokud poberu z dalsi ulice devcata, coz vzhovuje. Jdeme vetsinou nekam do mesta, do pristavu, na molo.. Krnov je dosti pod dozorem, ale jsou taky dobri. Nejvetsi krnovske tele je ta holka co sedi vedle me, ale to neva, stejne sem v ulicce a bavim se se vsema kolem..
Prvni den>
vyzvedli si nas postupne. Byl jsem jeden z prvnich. Prijel pro me 33 lety chlopek vzpadajic jako honza v terennim aute. Pry to bylo dle slov ostatnich masoo, protoze sem odjel tim nejvetsim farem, a v soku, nebot sam. Zeptal se me na zakladni veci v aute. A vylozil doma, v malem radovem domku.
Doma>
je supr jidlo. Jak to co mi chzstaji, tak vecere. sice jsem udelal pri snidani trapas dneska - byly ty jejich konfleky / krupky v mliku. nevedel sem kolik se do toho lije. Tak jsem do toho nalil cely pullitr. Pani domaci se na me udivene podivala. Sem se zeptal jestli je to normalni tolik mlika, protoze nesem zvykly tohle jist. Rekla no problem, pak pristavila dalsi misky, z cehoz jsem pochopil, ze mliko bylo pro tri osoby , no / tak jsem potom nabiral jenom mliko a docasni rodice si vztahli z lednicky dalsi. Uz sem mel i zmrzlinu. Jidlo je pohotove, jakmile vstanu nebo prijdu z vzletu, behem peti minut je prostreno, vzdycky dost.
Rozdily mezi rodinami>
jsou vic nez znatelne. Nekteri bydli v polorozpadle mistnosti a kocka ma lepsi pelech, dostanou nejakou tlipku na jidlo a konverzace uvazne behem chvile, protoze decka neco chteji. / musim spechat, hrubkz omluv / u me je to tak, ze deti tu nesou, kdyz se nekoukaji na zpravy a chci, tak se mnou mluvi. Neznaji teslu, tatrovky, ani vedce teslu, gramofonz tu skoro nejsou a lampova radia stoji kolem nekolika tisic liber. Internet stoji okolo 25 liber....
Dopoledne byla výuka, odpoledne jsme jeli někam na výlet. Přiblížím Vám některé akce a zážitky.
Toto je první město, které jsme navštívili cestou do rodin. Při příjezdu do Anglie nám pršelo. Na obrázku je brána a zároveň kasa pro vstup do areálu jednoho chrámu.
Svatí mě moc nezajímali, tak jsem se odtrhl od skupiny a vydal se do města. Krásné typické kamené.. Vlezl jsem i do obytných čtvrtí, kde poprvé zdravil místní obyvatele, kteří na to zřejmě nejsou příliš zvyklí. S nadšením odpovídali. Jak staří, tak mladí měšťané. U nás znuděně zdraví dokonce i prodavačka v Jednotě, a to má z nás ještě ke všemu kšeft..
Fotografie z pašeráckého muzea v Hastings (snad se to tak píše)
Stejnojmenné město, jak vidíte, počásí se vyjasnilo. Na těhto pláních se nám ztratili dva pražští studenti.
Průvodkyně řekla, že tolik motorek ještě neviděla. Já taky ne. To byl určitě sraz motorek. Zajisté.
Britové mají kladný vztah ke všemu, co je staré. Proč v Paradise park nahradit staré otrhané, srandovně vřískající dina novými, když plní svůj účel bez problému po 20 let? Nedivte se, že mě po všech těch kulisách zaujaly nejvíce rybičky. Zjistil jsem, že když snížím expozici na foťáku, přestane se mi tak odrážet hladina...
Jedna z dinosauří veteše
Měl jsem štěstí na knihovny. A vůbec jsem většinou zabloudil do míst, kde ostatní vůbec nebyli. Na snímku nová knihovna ve městě Brighton.
U nás na Hradcu už by všude nastavěli regály až do stropu. Tady mají asi místa dost...
A na této ulici jsem narazil na obchod s gramodeskami. Koupil jsem si 3 desky od Mike Oldfield, jedny Queen a pak muziku z Indie. Uvnitř byly nádherné, ještě nerozbalené kousky z kolonií. Originály z Afriky, Ameriky, Indie, Číny.. Nádhera, ale neměl jsem na to prachy.. U nás něco takového sehnat = zázrak.
Toto jest má škola v mém městě.
A to grupa lidí, která chodila každý večer ven. V přístavu se utvořilo nečekané kolečko..
Děti musí do školy chodit v uniformách. I v tomto oblečení se rvou na ulicích, tahají za kravaty a válejí po zemi.. Britové nebyli spokojeni s novou nástupnickou generací plnou namyšlenců, co všem musí dokazovat že na to maj, tak zavedli opět tělesné tresty do škol. Jezdit na starém rezavém kole je normál.
Naše učebna, má skupina.
Tak tato paní mě vyučovala.
Z návštěvy muzea obchodu.
Šutry, nic víc, koloseum je zajímavější, je tam těch balvanů víc...
Odraz o vodu ve fontánce jedné katedrály.
Taky se Vám to líbí tak jako mě? :)
Loď Victory, se kterou admirál Nelson vyhrál bitvu u Trafalgaru.
Tatáž loď, panorama poskládané ze tří fotek - na jednu se mě to nevešlo.
Zavítali jsme do Londýna. že ten slon je pojízdné francouzské divadlo, jsem se dozvěděl až včera na Aktuálně.cz
Byla to nádherná podívaná. Ke všemu hrála živá kapela.
Střídání stráží.
Reklama nádherně kontrastuje s historickou zástavbou.
Byl jsem nadšen, když jsem uviděl barák s nápisem ODEON. Mám doma totiž desky s ranní rozcvičkou, ještě na starý gramec na kliku. Vydal právě Odeon. Pořád existuje...
Nohavica si přestal barvit vlasy.
Fotografie děvčete ze Sovětského svazu - nekecám :)
V metru moc místa není, smrdí to tam. Je hnusné.
Doubledecker a Katedrála sv. Pavla
Na úplně vrchní kopuli jsem sice lezl 10 minut, ale ten pohled stál za to.
Vlaky zde jezdí samy. Řídí je počítače. Žádní průvodčí, žádní prodejci jízdenek. Jen automaty. Jo, kdyby tak propustili tisíce lidí u ČD a nainstalovali automaty, hned by se naže železnice staly prosperujícími.
Když není přechodka, stačí vrazit prupisku do vrchní zdířky a dolní čuple se otevřou. Opravdu to funguje.
Západ slunce nad Worthing. Poslední, který jsem v Anglii viděl
Je zajímavé, že se vytvořil suprový kolektiv. Popravdě, takový jsem ještě nikdy v životě nezažil. Až budu v Praze, určitě některé budu chtít vidět. Když jsme se první hodinu angličtiny představovali, skoro všichni ve skupině byli muzikanti. Kytary, saxofon, piana.. Byl jsem v nejlepší skupině, tak to tak vypadá, že muzikantům jdou jazyky opravdu lépe. Že by koncentrace muzikantů znamenala fajn kolektiv? Jo, v hudebce jsou suproví lidi. Asi to nějaký vliv má. * Já na sebe práskl, že jsem skladatel a dělám muziku pro divadlo. V autobuse se mě jedna holka zeptala, jestli fakt skládám muziku pro divadlo.. Já řekl, víš, skládám, pro ochotníky, ale nevěděl jsem, jak se to řekne v angličtině. Se zasmála a zeptala, jestli nemám u sebe něco. Já, poprvé v životě připraven, jsem vytasil my top CD z baťohu. Natálčin discman pak putoval po celé zadní části autobusu, a všichni byli nadšeni. Poradili mi, kde si v praze nechat vydat cd, že se tam dá koupit spousta sraček a tohle by určitě vzali :).. uvidíme.
Rodina byla v pohodě. Nevěděli nic o České republice. Předchozí student jim dokonce ukazoval, kde je Česko na mapě. Neměli ani základní přehled. Znali akorát Becherovku a auta Škoda. Bavil jsem se s nimi o cenách. Jsou zde drahé potraviny a domy. Ty jsou většinou maličké, hnány spíš do výšky. Ale auta se dají zase pořídit levněji, zvláště, když si spočteme výsledný podíl cena auta / průměrný měsíční plat..
Jednoho večera jsem paní domácí řekl, že je musíme ohodnotit do dotazníku. Od toho okamžiku jsem dostával zmrzlinku, puding, začali vařit. Předtím jen ohřívali kupované věci v mikrovlnce. Ani jsem nečekal, že zmínka o hodnocení tak popožene rodinné úsilí .)..
Mezi další poznatky patří například to, že v Londýně skoro nejsou odpadkové koše a schránky jsou zablombované kvůli možnosti jednoduchého umístění bomb či jiných odpalovacích zařízení ke spáchání teroristického útoku. Nechápal jsem, co se stalo malé holce, která spala jen tak ve spacáku pod lešením jednoho domu. A co na závěr? Nemají popelnice. Odpadky vynesou ve čtvrtek před barák v plastové krabici nebo igelitovém pytli. Moc si nelámou hlavu s tím, že bordel se vyfukuje z boxů na ulici...
Máte-li další dotazy, pište do komentů, článek můžeme rozvést právně v nich.
www.richardvacula.com/an/foto - galerie všech fotek z mého výletu.
