Každý operační systém musí umět pracovat s daty. Nejinak tomu je i s Linuxem.Podívejme se tedy na to, jak můžeme s našimi daty pracovat.

Začněme pojmem - oddílem.  Oddíl (angl. partition) je libovolně velká část disku. Můžeme si to představit na příkladu s koláčem: kdyby pevný disk symbolizoval koláč, pak by byl oddíl jeho částí. Oddílů můžeme mít třeba tři nebo i jeden (přes celý disk). Ve Windows se disky a oddíly nerozlišují. Označují se písmenkem - počínaje C. V Linuxu je tomu jinak. Zde se disky a oddíly označují písmeny hd, dále následuje písmeno disku, počínaje áčkem, a za ním následuje pořadové číslo oddílu. Vím, zní to komplikovaně, ale není tomu tak. Toto označení má své četné výhody a je mnohem přehlednější než pouhé písmenkování. Podívejme se na praktický příklad, který věci uvede do smysluplnějších kolejí.

Mějme dva pevné disky, z nihž každý je rozdělen na 3 oddíly. Uveďme si, jak by se tyto disky jevily v M$ Windows a v Linuxu (uvedeno v závorce):

• C: 1. disk, 1.oddíl (hda1)
• D: 1.disk, 2.oddíl (hda2)
• E: 1.disk, 3.oddíl (hda3)
• F: 2.disk, 1.oddíl (hdb1)
• G: 2.disk, 2.oddíl (hdb2)
• H: 2.disk, 3.oddíl (hdb3)
  

Jak vidíte není na tom nic složitého.

Možná se ptáte jak jsou označeny mechaniky jako dvd nebo disketovka. Pokud jde o dvd mechaniku či cd-rom mechaniku je označení shodné s označením disku. Akorát se vynechává oddíl neboť ten není na cd možný (neplést si s multi-session). Kdyby jste měli například pevný disk a cd-rom mechaniku, pak by byl disk označen hda a cd-rom mechanika hdb. Disketovky se označují písmeny fdN, kde N je číslo mechaniky (počítá se od nuly).

Když tedy máme oddíly zvládnuty, můžeme se vrhnout na systémy souborů. Bez organizace by byl v oddílech chaos. Proto vznikly tzv. systémy souborů, které vnášejí do světa dat potřebný řád :) Windows zvládají v zásadě dva typy souborových systémů: FAT a NTFS. Linux tak chudý není. Jádro podporuje desítky různých souborových sýstémů z nihž nejpožívanější jsou ext3 a ext2. Je zde ještě jedna specialita a týká se swapování (odkládání na disk). Ve Windows s k tomuto účelu využívá jeden soubor, kdežto v Linuxu samostatný oddíl. Příčina je zřejmá: soubor se snadno fragmentuje a tak dochází ke sníženi výkonu. To v Linuxu nehrozí díky zvlášť vyčleňenému swapovacímu oddílu (doporučená velikost je zhruba stejná, jako velikost operační paměti).

Na běžném počítači, kde je nainstalován Linux i Windows, se obvykle setkáme s následujícím rozložením oddílů:

• hda1 - naformátován na NTFS; jsou zde nainstalovány Windows
  
• hda2 - linuxový swapovací oddíl
  
• hda3 - naformátován na ext3; zde sídlí Linux