I.

Býval jsem malý

jako oblázek v moři
a maminka

/ krásný obrázek /

učívala mne
jak mám spát
a jak ne

- Nejdřív musíš zavřít oči
potom
krááátce

zazpívat tichu

To pak poposkočí
a nastřádat své snové drobení
pro noční holoubata -


až zavřela se vrata
mého tmoucího pokoje

pak jsem rostl spolu s měsícem

a teď mi šumí cizí vlasy
a ruce složené ku pažím
a vnímám tmavé letokrásy
a spát se ani nesnažím

vrata se zavírají jaksi sama
když noc už se trhá
jako vinobraní

obloha lká
a slunce začne kout

vrací to čemu se nikdo neubrání

už umím snít
jak říkávala
maminka
jen ještě neumím
neusnout

 
 
II.

nepojí nás;

ani hloubka hrudníku jezírka
u prosté smáčivé tichosti

když hluší sedíme v sobě proutění
u lískovce
víš;

tady kdysi utopili malého upírka
a v noci teplé už krev nepotí

v ruce ti vyroste bez snění
to co každý chce