Mohla jsem pomoci, dívce zasněné?

Byl dlouhý večer,
července úpalného.
A ptáků křik,
se nesl údolím.

A mořské vlnky,
šplouchaly o mé tělo.
Co vím, nikomu,
nikdy nepovím.

Vím že slunce,
skryté za přetvářkou.
Bojuje za úsvitu,
s měsícem

A vím že tvůj úsměv,
pustý.
Za bělostným,
schovává se lícem.

Tehdy ta slova,
měla cenu milionu.
Ta směšná slova,
slova útěchy.

Tehdy jsem měla,
tě k sobě pozvat domů.
Promluvit s tebou,
dívko smělá, krásko, smutku dědici.