A možná jen další pitomou básničkou...
Nebyly černé ani bílé,
pamatuji si pouze ty karmínové konce
každého dne s Tebou.
V tehleté vzpomínce zachycené v přáních z
krásných chvil
Jsi Ty dokázal to, co před Tebou jen
podzimní vítr u nás
na balkoně.
Políbil si mě.
***
Ale ještě před tím,
jsi mi vyprávěl o naší hvězdě. Že prý svítí
jenom a jenom pro nás..
Možná, že už o tom ani nevíš, ale já,
já si to budu pamatovat
pěkně dlouho, protože
teď mi došlo, že těch hvězd
****Je zkrátka
***************Plný nebe
************************** a Že tohle povídáš
všem kašmírovým splácaninám
jako jsem
Já
***
„Drahá naděje…
Přeji Ti dojít k sebepoznání, jinak
Tě stoprocentně
s tou Tvou chorobností, jako je selhání
snů pod
tíhou vlastních zákonů, odvezou
/Na infekční/
A časem na Tebe určitě všichni zapomenou…
.
Možná, že se staneš jen další součástkou
těch roztrhaných představ,
co vždycky zůstanou jakoby
na památku
....
A možná jen další pitomou básničkou do Sbírky
starých klišé
o lásce
.