|
<<
Červenec
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
| 8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
| 15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
| 22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| 29 |
30 |
31 |
| | | |
|
Stránku si právě čte 57 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Jiří Suchý
(ze dne 03.10.2006, autor článku: Autor: v anotaci)
************** * **************
Jiří Suchý
1.10.2006 oslavil své 75. narozeniny český dramatik, textař, hudebník, herec, režisér a výtvarník Jiří Suchý, zakladatel kultovního divadla Semafor. Připomeňme si proto jeho životní i uměleckou dráhu. Vladimír Stibořík, Retarder.cz
Od roku 1955 zpíval a hrál na kontrabas ve skupině Akord Dub, která v
repertoáru mimo jiné měla i první rock'n'rollové skladby, které se k
nám dostaly. Už tam začal Suchý psát písně (např. „Blues pro tebe“).
Roku 1957 se v Redutě seznámil s Jiřím Šlitrem, který jeho texty
zhudebnil („Zdvořilý Woody“, „Marnivá sestřenice“ etc.). V roce 1958 se
Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. Ve
spoluautorství s Ivanem Vyskočilem zde jako první premiéru uvedl
kabaretní „leporelo" Kdyby tisíc klarinetů (1958). Druhou společnou
prací s Vyskočilem byla hra Faust, Markéta, služka a já (1959).
V
letech 1959-60 otevřel vlastní divadlo Semafor, kde se stal vedoucím
organizátorem, hlavním dramatikem a textařem skladatele Jiřího Šlitra.
Prvním představením byl Člověk z půdy (zde zazněla mimo jiné píseň
„Pramínek vlasů“). Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika
vlastních skladeb bylo písničkové pásmo Zuzana je sama doma (1960,
písně „Hluboká vráska“, „To všechno odnes' čas“, „Blues na cestu
poslední“, „Píseň o rose“etc.). Mezi dalšími představeními najdeme hry
Taková ztráta krve (1960, písně „Klokoči“, „Sluníčko“), Zuzana je zase
sama doma (1961, písně „Ach, ta láska nebeská“, „Árie měsíce“,
„Písnička pro Zuzanu“), Šest žen Jindřicha VIII. (1962, písně „Proč se
lidi nemaj rádi“, „Študent s rudýma ušima“), Jonáš a tingl-tangl (1962,
písně „Chybí mi ta jistota“, „Tulipán“, „Koupil jsem si knot“), Zuzana
není pro nikoho doma (1963, „Kapitáne, kam s tou lodí?“, „Oči sněhem
zaváté“, „Motýl“), Recitál S+Š 64 (1964), Sekta (1965), Dobře placená
procházka (1965), Benefice (1966), Poslední štace (1968), Jonáš a
doktor Matrace (1969).
Se Šlitrem se podílel i na filmech Bylo
nás deset (1963), Kdyby tisíc klarinetů (1965, písně „Babeta“, „Dotýkat
se hvězd“, „Tereza“), Zločin v šantánu (1968) a několika televizních
pořadech. Z autorské spolupráce Suchého a Šlitra vzniklo 21 inscenací a
celkem 287 písní. Po Šlitrově smrti (1969) se stálým hudebním
spolupracovníkem Suchého stal semaforský kapelník a klarinetista
Ferdinand Havlík. K novým inscenacím patřila například hry Čarodějky
(1971), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972), Smutek bláznivých panen
(1977), Jonáš dejme tomu v úterý (1985). Natočil i nové filmy: Jonáš a
Melicharová (1986) a další. Na Šlitrovo místo se v průběhu 70. let
vypracovala Jitka Molavcová. Po roce 1970 měl Suchý zákaz vystupovat v
televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř 15 let. Snaha o plný
comeback po listopadu 1989 v Semaforu však nenašla už opravdu silnou
odezvu. V roce 1996 natočil v produkci Ivana Krále album „Znám tolik
písní“, složené výhradně ze skladeb, k nimž napsal text i hudbu.
Suchý
těží ve své tvorbě hlavně z organizátorské a autorské činnosti v
oblasti hudebního divadla malých forem. Zásadním způsobem ovlivnil
divadelní dění a populární hudbu 60. let. V knižní podobě vyšlo několik
sbírek jeho písňových textů, próz a vzpomínek, mj. Motýl (1965), Knížka
(1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie (1989), Vzpomínání - Od
Reduty k Semaforu (1991).
Tak dodatečně všechno nejlepší pane Suchý, mistře české pop-kultury.
|
Zobrazit článek Jiří Suchý
|
|
