Vyrytá písmena S + S
v srdíčku nad rokem dvaačtyřicet.
Kůra let roztáhla znakům ústa.
Volala zoufalstvím "Lásko zůstaň!",
Dozněl pláč lámaných nehtů o pelest,
Ležáky v objetí gard SS.

Stanislav? Svatava? Nejspíš ne.
Ležáci zchromělí splynutím svých těl.
A v kůži buku jizva nesrůstá.
Osadu pokryla pláň hladce pustá.
Muži jak jeden muž klesli na povel
ač věrný on, srdce děravé.

Vyrvané tělu padlého velikána
letí mé srdce kůrou do neznáma.