Matriko
zavěšená v zakřivení
houpací sítě
prostoru a času.
Matko Zemi!
Prohmatává dětí kartotéku
ve skulinách tvých měst
spektrálně teplými údy.
Sluneční revizor.
Zčernalých jmen svitky,
z knihtisku Guttenberga,
pročištěné tekutými krystaly,
pročítá denně, dnes a znova.

Sečtené dny a sečtělá data
pár let krát šest miliard záznamů,
božsky podškrtlých nelidským prstem.
Namáčklý spínač
stowattově megatunového rozednění.

V zahnívající paměti sklepního archivu
šrotuje gigamraveniště terabajtů,
zavirované chybou a hříchem
prvotní nedokonalosti.
-----------------
Slisováno do padoucna
biometrického jsoucna.
------------------
Leč semínko přirozenosti
nezhynulo pod břichem,
jež omotalo svět jako hlad krajtu.
Ve svitu blesků z božího stativu.

Matiné hvězd na nebi pak po setmění
nebeský hlídač
daroval průsvitným dětským hrstem,
oči sní na svlačcovém otomanu
pod hlavou víček máma a táta.

Pročítá denně, dnes a znova.
dávná jména, jimž z prachu vyvstaly,
z knihtisku Guttenberga
dávných liter nitky.
Sluneční monitor,
výskání potomků z půdy,
dlaní budoucna zahalená pěst
uplynulého novověku.
Matko Zemi!
Vešli jsme ve spásu
bolestí a citem
tvého napřímení.
Maminko...