Jedna starší, vzpomínková, veršovaná nostalgie. Občas nám unikají důležité věci, ale my namísto toho, abychom se probudili, zabředáváme v malichernostech. Snad skousnete trochu těch laciných rýmů, trojopakování, klišé a patosu:)
Otáčím v prstech svět
a toužím se dozvědět:
Kam ulehá vánek,
když pohladí
a
o čem sní spánek,
když v noci bdí.
Snad s hvězdami skládá básně
o lidských touhách v nevědomí,
snad s vánkem rozplétá třásně
suknice osudu, tak jak to smí:
Jedině čas,
ukrytý v nás
jak maminčin hlas
ze zapomenutých pohádek
a
tváří plných saz
s knoflíkem štěstí vně obálek,
poslaných s dětskou láskou po vlnách
hedvábných nití toho času,
kdy vánek proháněl se v korunách
a čechral malichernou krásu,
než jsme usnuli.
