I jedna chyba stačí na to, aby si nás ticho dokázalo pamatovat....
"Když už slova nestačí, pošli MMS"
.
Jo.
Jen mi teď nejde do srdce,
která z těch hvězd tam "za oblohou" je
ta správná.
Jestli nějaká taková,
tam u Vás pro mě
ještě sní...
/Poodhrnula vlastně jedinou žaluzii/
/Ne, nebylo tam nic pro ty, co ještě nevěří/
Pár hvězd se zase pousmívá.
Jenže
tentokrát opravdu jen pár.
Ten zbytek
spadal
za slzy.
/Nestálo jim za povšimnutí ani to,
že správní muži nikdy
nepláčou/
Ten motýl...
/Křídla nám daroval a my je rozdělili/
Doufal
/Brouzdal pro Tebe deštěm, .. dnes ?/
Věřil
/že Modré růže
JSOU/
.
Třeba až jednou pro nás
hvězdy spadnou...
Třeba tma podá mu svou temnotu
ale to už nebudeme MY,
Měsíci.
/Přitulila se ke špíně na koberci.
Nebylo z čeho plakat.
Z včerejšků,
které nás doprovázejí
po celou
cestu vesmírem/
.
.
.