Autoportrét

Tou chvílí pomalu pronikal žaluziemi pokoje večer
a do mého přemýšlení vtrhl jen kouskem
Přemýšlel jsem kde jsem měl být kde mám být a kde budu

Byl jsem v depresích které chutnaly jako docela obyčejné lízátko
za pár kaček z nově postaveného obchoďáku
kde si důchodci vyměňují své úžasné poznatky
z překrásných slev akčních past na protézy
Byl jsem v černo-růžových snech pár večerů tak vysílený
že bych si ráno nemohl připravit ani moje oblíbené kakao
s tvými rozporuplnými větami
které dovedou život pěkně znechutit


Minulost byla inspirativním atributem který mě držel ten večer
při mých úžasných myšlenkách na osvobození sebe sama
Revoluce vlastní hlavy je přetěžká věc přátelé
a právě v té chvíli se mi děla ruská revoluce v mém milovaném mozku


Prvních pár rot
opilých z mozkomíšního moku
obsadilo různá centra myšlení a největší opilec ze všech
- podplukovník Karachin
ze sebe vymámil pod silnou opilostí větu, která zněla jako :
" Malý krůček pro nás, ale ještě kratší pro těbja charašov"


Tou chvílí už byly docela zatěsněny žaluzie večerem a já jim byl obklopený
Ne a ne se z toho psychidelického snu mé minulosti probudit
Nakonec jsem revoluci krvavě potlačil a můj mozek zůstal i nadále v klidu

Pro jistotu jsem nechal revoluční gardy popravit

Teď by měl následovat konstruktivní popisek
mé přítomnosti a budoucnosti
ale už je taková tma
že nejde ani dýchat a tak na to seru


Mám nekonečně mnoho možností
který stejně vždy poseru já
nebo se poserou samy
od sebe


Proto občas přemýšlím
když se všechno bortí
jaký tak asi má vesmír zvuk

Nedávno jsem na to přišel -
zvuk vesmíru se podobá větráčku na našem záchodu

Bylo jí sedmnáct a měla ráda básníky a hady 

bylo jí sedmnáct
a měla ráda básníky a hady


jednou v noci
s němým úžasem sledovala
mé opilecké eskapády
a přišlo jí to poetické


poprosila mne
abych jí něco povyprávěl
a tak jsem parafrázoval jeden text



krátká pauza s nádechem -




"Jednu dobu kolovala
tímhle seschlým městem
úžasná historka
o mladém obdivovateli
zdejšího slavného básníka

-

obdivovatel byl příliš křehký
jako dech
a příliš těžkomyslný
jako náplň v mé propisce
a tak se nikdy neodvážil mistra oslovit

-
avšak ho neustále pronásledoval
když byl mistr v hospodě a odešel na záchod
- obdivovatel si stoupl k vedlejšímu pisoáru a pozoroval jak básník močí

a když už si ten mladý prchlavec dodal konečně kuráže
a zaklepal na starcovy dveře - byl mistr opilý
a na druhý den si vůbec nepamatoval že ten mladík u něj byl

-
jednoho dne našla toho mladého poetické badatele
jeho domácí oběšeného v lustroví
jako list na stromu "


bylo jí sedmnáct a nějaké ty vteřiny navíc
dívala se na mně jako na úplněk



já byl opilý a chtělo se mi spát
pak mi řekla
že nenávidí básníky
a miluje hady

Cestou pozorovala z okna její �ivot
.

Dnes ve vlaku jsem vyslechl
skoro celý život jedné důchodkyně
chudák :


- dva roky před důchodem dostala
cukrovku druhého typu
- umřela jí starší sestra
- má tři dcery
"JEDNA HEZČÍ NEŽ DRUHÁ!"

- ale ona je /dle jejích slov/ hnusná
"MUSELA JSEM SE MU LÍBIT KDYŽ SI MĚ VZAL ..."

- manžel ji pak podváděl
ale vrátil se protože už
neměl svý mužství s kterým
byl už jaksi nežádoucí
"ZNATE TO PANI NE ?!"

- má bolesti zad

a
dnes si v Polsku koupila
nerozbitnou špičku
na vánoční stromeček
za čtyřicet korun

Poezie k večeři  ( tzv. manifest nepoezie)

" Co je to smrt ? "

zeptala se mně
/ jen tak bokem /
useknutá rybí hlava

a citovala mi
kousek z její poezie :

" Vzňala se řeka hvozdem
a zima byla tělo chrtí
a počala lámat ryby a mosty
a topila život smrtí
a drtila těla i kosti. "

pak jí vyletěla modrá barva
z těch rybích úst

mezitím jsem obral plot její páteře
bortící se
jako básně které se mi nelíbí

neměl jsem jí jak
odpovědět
a tak
jsem ji radši snědl

až pak mně
napadlo že smrt
je rybí poezie