Na stromech staré války
závan větru hýbe listy.
Pohled jam je tak čistý
jako síra v závanu
kyselého deště.

Pole klidu usíná,
pod těmi ňadry z dopisu,
v duchu stále proklíná
střely matné v obrysu,
jenž tříští
pouze vzpomínky.

Růžové kryty proti naivitě
brání hvězdám vyjít na nebe.
Bolest zrní v jednom žitě
roztahuje ticho pro sebe
na rozbitou zem.

Páchne žízeň?
Je květnová neděle?
V prsou trýzeň?
Na kříži verše omšelé?
Věříme, že ne.

Hrdinské je blouznit
a nenápadnost vážkám láme křídla.
Nechte klavír zaznít
až do tónů bláta vzkřísí vřídla,
jenž smyjí trapné viny
z hodin slunečních.

Je konec,
bolí ústa od křiku
a já místo krve
dal bych si šampaňské.