Takřka na poslední chvíli odešel před dveřmi nového roku básník, jehož jméno se neobjevuje moc často. O to vzácnější je každé setkání s jeho poezií, která bude plynutím času stále víc a více aktuální. Emil Juliš zemřel 25. prosince 2006.
Požehnaný věk 86 let je docela dlouhý čas na jeden lidský život. Na to jak s ním naložit, jak naložit sám se sebou. Emil Juliš spojil svůj život s Mostem. Byl svědkem jak bezohledné dolování uhlí devastuje krajinu, do podoby ne neznámé z noční oblohy. Byl svědkem, který zaznamenal směřování naší civilizace k drancování přírody, drancování lidské duše, a veškeré přirozenosti života.
Narodil se v roce 1920 v Praze, ale básnický debut si odbyl až v roce 1965 sbírkou Progresivní nepohoda. Touto sbírkou se zapsal do povědomí čtenářů, jako tvůrce experimentální poezie. Vytvářel básně jako koláže, roláže, kontaminace. Tvořil básně kruhové, experimentoval se slovy a s jejich významy. V podobném duchu pokračují i následující sbírky Pohledná poezie (1966), Krajina her (1967), Vědomí možností (1969) a Pod kroky dýmů (1969). Neustále však v básních přibývá pocit ohrožení krajiny, ohrožení člověkem, devastace hodnot a pochybnosti o budoucnosti. Náklad sbírky Nová země (1970) už byl zničen. Kniha se dostala ke čtenářům až po roce 1989. Během osmdesátých let vyšlo několik sbírek v samizdatovém vydání (Caput mortuum, Jablko nevrátím květu). Oficiálně vydávat nemohl.
V devadesátých letech došlo k samozřejmé satisfakci básníka, kterému byla udělena Cena Jaroslava Seiferta za poezii. Státní cenou za literaturu byla poctěna sbírka Nevyhnutelnosti (1996). Juliš zasvětil celý svůj dospělý život poezii. Jeho křehká, zranitelná duše si odnesla spoustu šrámů. Zůstala ale navždy neposkvrněná mravním bahnem a přetvářkou. Juliš bude velmi citelně chybět. Přírodě a zejména lidskému svědomí. A to úplně stačí.
Bude, jako by nebylo
Tohle město: ubohý netvor,
ani plameny už nejsou v jeho nozdrách.
Chůze sem a tam, podle klesajících pater, podlaží,
vrstevnatosti. Ani nebožtíci...
Náhle odkryté staré zdivo, překvapivé pohledy k...
Dlažba, mnohdy oslizlá, častěji prašná.
Uhelné jámy, některé i barevné.
Rozbulderizované soukromí.
Dráty, trámy, plechy, dehtové papíry, střešní tašky
a roztříštěné sklo.
"Řekni mi to zase, že mě miluješ!"
"Nalej mi ještě, už naposled!"
Ticho.
Kosternatost, staré slamníky, konec věcí.
Konec města, konec osudu, osudů.
Ještě se belhá, ještě se nadzdvihává, ještě obrací
pohled za...
Na očích ani nemá bílý šátek.
Rány, údery, vnitřnosti. Odevzdanost.
Rádo by se řeklo: Rochající prasata -
ale jedná se právě o nás. Překrvenost, exploze.
Považujeme se za prasata? Jsme ochotni nebýt,
uvolnit místo, redukovat se?
Mraky se níží, rozplývají se v mlhu. Na obzoru záblesky.
Slunce nevychází, až někdy před polednem.
Z mlhy se vynoří hora s černou jámou na úpatí.
Do ní padají všechny naše krásné hry.
budoucnost je na ostří nože.
1975
Dál
Probudím se, ležím,
za očima nezastavitelný,
nekonečný film: prudký běh všednodenního.
Tělo klidně vnímá známé bolesti.
Být trpělivý, čekat, stále, stále...
Klapot střevíčků, veselý křik dítěte.
Všechna monstra, která se mi scházejí
v hlavě, se zrcadlí v mé tváři.
Jak jsi mě poznamenal, duchu, a jak vyhostil
nad propast, a jak poctil!
Dál budu požírat všechno, co spadne
přes cestu, dokud nebudu vyhnán,
dokud řetěz vydrží, dokud nebudu
sám kulhat, dokud nebudu požrán stínem.
1989-1990
OPILÉ HLASY DRÁSAJÍ
Za nimi však slyšet hudbu
a jako by to byla vesmírná hudba
zastře i dávení přízemnosti
Ještě příliš, příliš lidské
říká kdosi zdaleka
Pak tichý hlas vemlouvavé touhy pohlaví
ale přeruší ho obrovský magnetofon
známým šlágrem
Nakonec se oba hlasy smísí, vesmírný
i láskyplný, šlágr osamí
Jakápak něha má prostoupit člověka
na rozhraní neandrtálce a anděla?
Proč jemné sklo zdůvěrnělé chvíle
když sekyra v ruce je oboustranná
a oboustranně tupá, stane se osudem?
Jen zůstaň, zůstaň, když prořeknou se
ústa mlčenlivá, lačná všech svých snů
Když tohle vysloví a v očích spatříš
nevýslovné, nezbude, než přikývnout
a sladce, sladce spočinout
Poznámka:
Básně byly přepisovány podle originální sazby, včetně interpunkce.