.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Únor  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28    

 .: Online
Stránku si právě čte 31 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Brianův proslov nad Axelovým hrobem
(ze dne 12.04.2007, autor článku: Jakub Raida)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Brianův proslov nad Axelovým hrobem
Řeč Briana Lonelaka z pohřbu jeho mladšího bratra, který zemřel ve věku pouhých 27 let, Axela. Snad o to smutnější, že to byl ve skutečnosti opět Axel, který nejvíc promluvil lidem do duše.

„Víte, nikdy by mě nenapadlo, že budu stát v téhle situaci a že budu muset říkat něco takového – vám všem. Dlouho jsem uvažoval a popsal hodně papírů. Vymýšlel jsem teskné řeči, abych vám všem dokázal říct, jak jsem smutný. Pak jsem někde našel takový zmuchlaný papír – znali jste tady všichni Axela – víte, jaký byl, něco napsal a pak to zmuchlal a zahodil. A já jsem si to přečetl a najednou jsem zjistil, že se směji a uvědomil jsem si, že všechny ty papíry které jsem popsal smutnými řečmi nestojí za nic, protože když jsme my dva něco psali, tak to bylo vlastně jenom to jeho, co nakonec dávalo smysl. Jeho odkaz. Něco, čím by se možná chtěl rozloučit, kdyby měl tolik času.

Tady jsem si to donesl, jenom jsem tam opravil hrubky, no, já vám to přečtu, protože bych vám chtěl připomenout, jak se na svět díval Axel a že on by tady asi nechtěl vidět, jak jste smutní a pláčete, chtěl by vás potěšit. Takže:

Když mi bylo třináct let, uvědomil jsem si, že jsem toho ve svém krátkém dosavadním životě neskutečně mnoho zažil, protože jsem si všeho všímal a o všem přemýšlel a vše nějak měnilo mou osobu a můj pohled na svět, s každou novou zkušeností se všechny ty ostatní jevily v jiném světle. Když jsem za pouhých třináct let zažil tolik, co mě ještě čeká na další dlouhé cestě životem? A jaký to má všechno smysl, co je dobré, co je špatné, co zlé a co správné? Trápil jsem se tolika věcmi a teď zjišťuji, že se jim člověk může jenom smát. Všichni usilují o to, aby toho měli nejvíc, viděli nejvíc a dosáhli nejvíc. Aby splnili své závazky. Ale nevidí, to co vidím já, nejdou kolem obyčejného zábradlí a nepřemýšlí o jeho neskutečné složitosti, mysl jim nenabízí všechny ty možnosti a podoby, všechno co by se mohlo s tím zábradlím stát. Jak bych mohl žít bez sbírání zážitků, třeba těch nejprostších, ale všech, malých i velkých, bolestivých i dobrých.

Jsem zvědavý a přemýšlivý a ve všem vidím poetiku a krásu. Krása je v tom, když se chvěji zimou, krása je v tom, když mi selže srdce a cítím všechny ty nové pocity, krása je v zoufalství, když někoho ztratím, krása je ve válce, ve které umírají lidé, krása je v tom, když otevřu okno a vidím krajinu k druhé hodině ranní, ve světle pouličních lamp, krása je v tom umírat na rakovinu, krása je v tom hladit malé kotě, krása je v tom, když mám svaly v křeči, krása je když nemůžu dýchat, krása je když vidím úsměv, krása je když prší, krása je, když se lidé mají rádi. Někteří řeknou to je pro mě málo, pro mě není žádný zážitek větší nebo menší.

Každý si s nekonečnou pečlivostí utřídím v mysli a uvědomím si, že kdybych rozebíral jakýkoliv jev donekonečna, do nejdrobnějších kousíčků, pořád bude ten malý zbytek tak velký a neskutečně svou velikostí a ušlechtilostí zdrcující, že musím jen žasnout nad jeho krásou a protože jsou takové všechny věci, potom je pro mě celý svět stvořen jen z krásy, stačí jen, když to tak člověk chce a když dokáže ze všeho toho proudu krásných věcí zachytit byť malý kousíček a tím se těšit třeba celý život. Bál jsem se smrti, o které jsem věděl, že přichází, i když si nepřipouštíte, že by mě to mohlo napadnout. Smál jsem se, ale pod tím byl ztuhlý tou hrůzou. A pak jsem si uvědomil, že v každé vteřině mám století a v každém centimetru všechny krásy světa a že když si dojdu ze svého nemocničního pokoje na záchod, je to jako kdybych cestoval do Austrálie a zpátky.

Věděl jsem, že někteří lidé jsou padesát let dospělí a pořád slepí, jiným je patnáct a znají svět. Pak mi došlo, jak je ten strach a všechny starosti a všechno rozumování zbytečné a povrchní. Trápil jsem se dlouho za všechny, ale teď jsem se začal smát a radovat za všechny. Ve všem co děláme a co je nám děláno, je krásné téma. Uchopil jsem ho a chtěl bych o něm Brianovi diktovat, aby to napsal, protože nevím, jestli v těch prstech ještě něco udržím, když mi tak zkřehly, pohubly a zeslábly. Zatím jsem udržel a napsal tohle, ale už teď mě to pero tíží. Bolí to a já jsem za to vděčný. Jsem vděčný za všechno, co bylo na tomto světě jedinečné. Tohle někam zahodím. Končím, jde sestra, asi mi nese oběd.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz