.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Okénko pro Pana básníka - Oldřich Mikulášek
(ze dne 14.06.2007, autor článku: Milan Bátor)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Okénko pro Pana básníka - Oldřich Mikulášek
Oldřich Mikulášek. Básník. Nic víc, nic míň.
Psal verše, protože nemohl jinak. Jsou prosyceny jeho krví,
jeho těžkým dechem, zatěžkané i vrhající se bezhlavě do prostoru
beze dna. Čtěte pozorně, pozor na závrať z hloubky!


První báseň vybírám ze sbírky Pulsy (1947), která je už osobitou záležitostí. Zcela svébytný styl, zdrcující i něžný, osamělý i kolektivní se prodírá skrz všemi smysly. Nejde už o pouhé vizuální receptory, báseň můžeme uchopit, naslouchat jí a cítit. Sbírka Pulsy je mnohými považována za první Mikuláškův vrchol.

 

ČERNÁ MŮZA

 

Kdybych jen začal třebas o náprstku,

kdybych jen začal,

vím, co bys mi odpověděla.

Že dřív byl prst.

A kdybych se prstem jal

kresliti v písku znaky Archimedovy,

o ruce vedla bys řeč,

jež hodivši kámen

chce stvořit

nového Pluta či Uran

a kdyby do vody padl,

Saturna s měsíci všemi -

kdybych jen začal.

 

Nad tělem bys luskla.

 

A přece - z mého těla

vychází hlas

(navečer jako zvěř)

a ze mne jde mlčení,

jímž uctívám lunu.

 

Viděl jsem kyvadlo,

ten neklid hodin

tak klidných,

člověka pendlováka,

který přešlapuje.

A slona, jak se kývá a kývá,

nesmírný vesmír masa

kymácet se,

tak moře se přelévá v pauzách.

Najít střed vesmíru,

toť vše.

Ale co víc - na jeho obvodě hořet

jak líh,

 

vykázaný.

 

A jenom smích tě svrhne

z tvého trůnu,

má černá můzo, dionýský smích

(a já se směji),

a jenom pláč,

pláč mapující skály trhlinami,

vodami pohne

(já pláči),

a jenom křeč

a jenom láska

a jenom smrt,

 kdykoli smrt,

obrátí v sutiny ticho,

měsíční ticho pouště Gobi -

plačte tedy,

milujte se,

zmírejte,

smějte se,

lidé.

 

Hned,

tuto chvíli.

To vše je život.

 

 

Přeskočme neradostné období padesátých let, kterými Oldřich Mikulášek i tak prošel, ve srovnání s jinými klasiky poezie s úctou, (najděme přirovnání k mistrovské sbírce Ortely a milosti!)a přenesme se do radostných, bouřlivých šedesátých let. Let, kdy se otevírá brána mladým autorům, dosud nepublikujícím. A také, kdy se konečně otevírá brána i autorům umlčeným a uvězněným. Jejich hlas nemůžeme přeslechnout. Mikulášek vydechne do éteru hned několik vrcholných sbírek: Svlékání hadů (1963), To královské (1966) a Šokovaná růže (1969). Poté byl jeho hlas také umlčen, na dobu delší než deset let. Sbírka To královské obsahuje nádherné portréty nástrojů. Ale pro pochopení básníkova údělu jsou podstatnější tyto verše.

 

S BÁSNÍ SÁM

 

Odněkud slétne sova

Valná schůze ticha

na větvi.

 

Až se zavře

všechno hebké peří

s jejíma očima

a větev dosáhne mně do spánku,

odlétnou slova.

 

A v jejich šumu, skoro smrtelném,

zachvěje se chvíle,

kdy báseň sotva dýchá,

plna bázně ze zrození svého.

 

A ze surových úst.

 

STARÉ STŘÍBRO

 

Ještě foukáme do hasnoucích citů.

Kouří se však z nich jenom trochu

jako ze spálenišť.

A saze rozmazaná slzou

je drahá k ústům,

už jen mlčícím.

 

A je lhostejno,

jestli se zaleskne šedý vlas

na tmavé kdysi skráni,

anebo hřeben stříbrný

zachází trýzní

laskat se s tvou hlavou

a neuslyšet, jak jiskry srší v noc.

 

Jezy se češou nazad

a proti proudu slepnou

rybím steskem.

 

 

Tak to je příliš krátká ukazka z díla Oldřicha Mikuláška.

Zbytek je na vás...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz