Základy málo známé psychologické školy švýcarských vědců S. Tussina a B. Hexina.
Psychologická škola švýcarského psychiatra S. Tussina (1885
– 1951) je především u nás málo známá a z jakéhosi důvodu se dokonce o ni
ani na školách nezmiňuje. Rovněž v literatuře je o této nauce jen
poskrovnu odkazů, což mi přijde jako poměrně škoda, neboť jsou tyto teorie
poměrně zajímavé. Proto se nyní pokusím podat malý obrázek o základech tohoto
učení.
Podle této nauky jsou motivačním motorem dvě různé potřeby
nebo také dva základní pocity, které nás ovládají – pocit submise a dominance.
Podle Tussinova žáka a dlouholetého kolegy, psychologa, sociologa a praktického
lékaře B. Hexina (1899 – 1949) jsme neustále pod vlivem jak submise, tak
dominance a to sice na dvou úrovních – teoretickém (někdy také tzv. uměleckém)
a praktickém (reálném) cítění. Poměr submise a dominance pak vytváří různé
stavy mysli, které se potom odrážejí ve dvou vlastnostech prožívání a chování,
jimiž je za prvé poměr imprese a exprese a za druhé poměr mánie a deprese.
Podle Hexina „vše co děláme, děláme pro pocit submise a dominance zároveň“.
Například zodpovědnost se dá podle něj vykládat jako submise před řádem a
dominance nad chaosem, lehkomyslnost je naopak submise před chaosem a dominance
nad řádem. Jak také napsal ve své knize Logika chování tehdejší ředitel
Eggerbergské univerzity, Hexinův synovec M. Solvan (1912 – 1975), tak platí, že
„jsou-li dva pojmy k sobě antonymem, potom i pojmy, jenž jsou k nim
v submisivní nebo dominantním vztahu budou antonymy“ – tato věta byla
později definována jako Solvanův první zákon. Solvanův následovník, rovněž
ředitel Eggerbergské univerzity, doktor S. Musol (1936 – 1987) sestavil seznam pěti
tisíc základních lidských stavů mysli, chování, zážitků a uměleckého cítění,
známý také pod názvem Musolův list. Tam je například pocit dekadence definován
jako submise před světem a časem a dominance nad ostatní společností.
Krom nauky o submisi a dominanci se také zástupci této školy
snažili o matematicko-logický popis lidské psychiky. S. Tussin definoval
základní vzorec:
(prožívání => myšlení) => (myšlení => chování)
Z tohoto vzorce přímo vyplývalo několik základních
postulátů, takzvaných Tussinových zákonů:
- Je
možné myslet bez prožitku, ne však obráceně
- Je
možné se nějak chovat bez myšlení, ne však obráceně
- Je
možné se nějak chovat bez prožívání, ne však obráceně
Z toho také vyplývá Tussinova věta, neboli „výsledkem
jakékoliv psychické aktivity je vždy chování“. Tussin však také poměrně složitě
popsal jakési vnitřní chování, které je mnohdy těžké rozeznat od myšlení nebo
prožívání. Teprve pár let po Tussinově smrti zpochybnil jeho žák S. Musol tyto
zákony a přidal ještě doplňující zákon, že „každý výrok, každá závorka nebo
celý vzorec může být za určité nálady znegován(a)“. Tím také zavedl pojem
nálada, podle těchto nauk chápán poněkud odlišně od obecného výkladu slova.
Podal k nim několik vysvětlujících formulací, například:
- Je-li
první výrok v jedné ze závorek znegován, znamená to, že může dojít
k libovolnému ze dvou výroků nezávisle na druhém, ale také i
k oběma najednou (prožívání bez myšlení, myšlení bez prožívání,
myšlení i prožívání, myšlení bez chování, chování bez myšlení a chování i
myšlení), obdobné platí, je-li první závorka znegována.
- Je-li
zároveň znegován druhý výrok v závorce a celá závorka, potom musí
dojít k oběma výrokům (prožívání musí být následováno myšlením nebo
myšlení musí být následováno chováním), obdobně u závorek.
Hexin, Tussin a Musol vydali celkem okolo 30 knih s touto tématikou,
shodou mnoha nepříznivých situací však došlo k tomu, že jsou až do
dneška hodně opomíjeni, ba některé jejich názory dokonce odsuzovány pro
přílišné teoretizování až možná esoteričnost. Každopádně, nebylo by na
škodu se o jejich učení alespoň dozvědět a já doufám, že jsem mnohým z
vás dal alespoň podnět zjistit si o tomto směru víc.