Ahoj všichni, jak jistě víte, nejsem tu na Postřehu dlouho a trvalo mi pár dní, než jsem se rozhodl o čem bych napsal nějaký poutavý článek. Jednoho večera jsem si však sedl k mému notebooku a prohlédl jsem si pár fotek z dovolených, které jsem s rodiči prožil v Chorvatsku a nápad byl tu.  
     Vím, teď si možná řada z vás řekne, pane Bože!, zase něco z Chorvatskem. V dnešní době to vypadá, jakoby se téměř celá naše země vždy v období letních prázdnin a dovolených stěhovala právě do této krásné země. Jistě, je to dáno především cenami, které se vyrovnávají poplatkům za dovolenou u nás a upřímně, kdo z vás by raději nejel k průzračně čistému moři a kdo z vás by nechtěl poznat cizinu? Já vám chci ale něco napsat o Chorvatsku, kdy tam byla čeština slýchána jen málo kdy a vůbec turistika se tam začínala jen po malých krůčcích vracet, poněvadž ji přerušila krvavá občanská válka.

     Osobně jsem poprvé tuto zemi navštívil před deseti lety, tedy v roce 1997. Chorvatsko se pomalu probouzelo po nedávno proběhlé občanské válce, která se tu rozpoutala v letech 1991 - 1995, a tak bylo občas ještě i dost nepřátelské,nebo spíš opatrné? Já s rodiči rádi jezdíme pod stan a nebylo tomu ani jinak při naší první výpravě do Chorvatska. Jenže! Kde chcete po válce zpustošené zemi, kdy cestou kolem vás se vám naskýtá pohled na kulkami rozbité fasády domů s vybitými okny a mnohdy vypálené a bez střechy, najít nějaký obstojný, nebo vůbec nějaký, autokemp??  Inu, poměrně těžký úkol pro „nováčky“. Naše cesta vedla do malého městečka Poreč na severu Chorvatska v oblasti zvané Istrie. Pravda, v turistické mapě bylo vyznačeno v této části poměrně hodně kempů, ale mapa nebyla asi aktualizována po válce, protože mnohdy tu po kempech zbyli jen staré, rezavé a děravé ploty či zrezivělá závora nepovolující vstup na kdysi tak oblíbený pozemek. Ještě nutno dodat, že ani plechové cedule s nápisem POZOR MINY nebyly výjimkou.
    
      Ale vraťme se k zmiňovanému městečku Poreč. Zde se našel velice krásně a luxusně zařízený, zřejmě nově vybudovaný, kemp s názvem Zelená laguna. Ubytování, ač pod vlastní střechou, nebylo zrovna jednoduché získat, protože tento kemp přijímal rezervace na místa již dlouho předem. Naštěstí jsme jedno místo získali (snad někdo zrušil rezervaci).
Městečko Poreč pro mě bylo něco úžasného, něco nového. Ne že bych před tím nebyl u moře, tím to nebylo, ale zdejší krajina – občas drsně vrásčitá svým skalnatým povrchem a někdy zase plná míru a harmonie, to když se ostré skály pomalu nořily do průzračné vody Jaderského moře – to bylo ono!
    
Občas jsme si s rodiči udělali i nějaký ten výlet po okolí a samo sebou jsme nezapomněli ani na největší město na Istrii a sice Pulu. V Pule je krásná kopie řeckého kolosea. I z této památky mám silný zážitek, neboť byla zpřístupněná turistům a dokonce se po chatrném lešeňovém schodišti dalo vylézt na samý vrcholek a rozhlédnout se po okolí. Ano, kdo si teď řekl, tam určitě vylezli, má pravdu. Cesta vzhůru i dolů byla sice poměrně ,,roztřesená“, ale ten výhled za to stál.
     Jeden podvečer se konala v přímořském městečku Poreč nějaká slavnost a ulicemi procházeli lidé s maskami a všichni byli veselí a hluční a vše završil večerní ohňostroj, jak jinak než na pláži. K tomu si představte jako přesný protiklad, když se díváte na moře, vdechujete vlahý mořský vzduch, posloucháte tiché šumění něžných vlnek a k tomu se díváte na Slunce, jak mizí v záplavy oranžové a rudé barvy mezi mohutnými Piniemi kamsi do klidné hladiny moře, tato atmosféra snad pohltí každého. Byla to prostě nádhera a já věděl, že se do této krajiny a mezi tyto obyvatele chci určitě vrátit……

(Pokračování v příštím článku :o) )