Emo. Co to vlastně je? Emo je výraz pro mnoho věcí, kdysi výraz pro hudbu a hudební sty, ale dnes je to hlavně komerční záležitost.  

Začalo to v polovině 80.let. Začaly se tvořit kapely, oslovujicí lidi převážně vyjadřováním svých emocí (hlasité skučení, přehnané grimasy), které hrály emotivní hardcore. V dnešní době jsou s pojmem emo spojovány kapely jako My chemical romance, Taking Back Sunday, Billy Talent či 30Seconds to Mars, ty ale nemají s opravdovým emo stylem co dělat.

Dnešní a tehdejší emo móda se liší také ve stylu oblékání. Dnešní emo je náročnější na oblékání, líčení, úpravu vlasů. Stará upnutější trička nahradila drahá trika z amerických obchodů s modními emo logy, kdysi neupravené vlasy musí mít nyní předepsanou barvu i tvar a bez tlustých černých očních linek tzv. emo kids(emo boys a emo girls) nemohou dojít ani na nákup. Jistě, mnoho z vás již nejednou vidělo mladého člověka, navlečeného do tmavého oblečení a obutého do bot značky converse, s pohledem zavrtaným do země a s myšlenkou na to, jak mu tento svět ublížil, když neměli v obchodě černou pastu na zuby. Ano, toto jsou emo kids a jejich vymyšlené problémy. Když se takového člověka zeptáte na hudbu, jen zřídkakdy se dozvíte něco o stylu emo hardcore, ale naopak z něj velmi často vyleze něco typu MCR nebo dokonce Avril Lavigne. A články vycházejicí v mnoha nejmenovaných časopisech pro mládež(jistě sami dobře víte, které myslím) toto jen umocňují. Sama s těmito lidmi mám své zkušenosti a rozhodně nejsou libé.

Když se vrátím k pravému emo stylu, je to hlavně o hudbě a požitku z ní. Požitku z pravé emo hudby jako Silverstein, Saosin, Atreyu, Escape the Fate, Funeral for a friend a další. A myslím, že všichni příznivci tohoto stylu jen čekají, až přestane být  „in“.

Silverstein