.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Realita bez pomerančů
(ze dne 29.12.2007, autor článku: Marion)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Realita bez pomerančů
Dlouho jsem přemýšlela, jak bych mohla tuto povídku uvést a jestli si vůbec můžu dovolit vložit ji sem ve vánočním, k dobrým koncům tíhnoucím období. Nakonec jsem usoudila, že to až tak velké společenské tabu nebude, ale to ať si posoudí každý sám.


Bylo to zvláštní léto plné sražených a zakrslých citů, které jsme nepotkali. Nás pohltila jen expanze paprsků při západech slunce a zlatavý pocit za zavřenými víčky. Crail jsme obývali jen my dva, nenapravitelně všemocní, levitující ve větru, rozpažení na krajích útesů. Zní to skoro jako klišé. Přehrávám si náš půlnoční tanec, pořád slyším ten známý nápěv, tu známou písničku, prorostlou polibky na šíji. Tu noc na nás dýchala strašlivá zima a moře bylo poskládané z nekonečného množství ledových květů. Vlnky vypadaly jako malé přehazovačky, na konečcích se krabatící před mohutnými domky s elegantně štíhlými lampami, které někdo pravděpodobně ukradl ve Francii. Dojatý maják nás každé dvě vteřiny zaléval světelnou slzou a měsíc si hrál na impresionistu, aby rozněžnil krajinu rozechvělými linkami a smetanovými stíny. Šlo o tu chvíli, o ten okamžik, pro který chtělo tolik básníků zemřít. Nejhorší na tom bylo to, že takových okamžiků jsme zažili nespočet, nezapomenutelných, křivících ústa bolestí a krásou. Věděli jsme, kam naše přítomnost směřuje. Krok krok krok sun krok. Vtančili jsme až do 16. září.

Po tolika společných týdnech jsme se rozloučili a já jsem Tě zanechala samotného v práci, v autobuse, v pokoji, ve sprše, v posteli, na mostě, na lavičce, v křesle, v jídelně, na lodi, na našem ostrůvku, v majáku, zanechala jsem Tě uvězněného v posledním pohledu, kterým se na svět dívají dámy v elegantních kloboučcích s černým závojem. Najednou jsem tady nebyla a Ty jsi nebyl tam. Jakoby celý svět usnul. Edinburgh nechal kanály vypařovat všechen zatuchlý smutek a paprsky se do země začaly zapichovat šedivě. Když jsem tehdy odjížděla dvoupatrovým autobusem, jeho horní patro se najednou propadlo, zhroutilo se, rozpustilo, už nebylo potřebné, to malicherné druhé patro. Bolest byla tak příšerně zhmotnělá, že nebyla s to dostat se ze mě ven v kapalném stavu. Nemohla jsem plakat. Nemohla jsem dýchat. Snažila jsem se uvědomit si, že jsi jenom člověk a že dobře znám Tvé špatné stránky, které bych ve všedním světě neunesla. Byla bych si napíchala do hlavy vonné tyčinky, jen kdybych věděla, že Tě okolo sebe přestanu cítit. Byla bych si ukousla ruku, jen kdybych věděla, že mě přestane bolet srdce. Nakonec jsem si Tě vymluvila. Uvěřila jsem, že jsi obyčejný člověk a že by naše láska neměla dlouhého trvání, ani kdybychom od sebe bydleli dvacet minut procházkou a ne čtyři hodiny letadlem.

Potom přišel prosinec. Přiletěl jsi za mnou, přesně jak jsi slíbil. Vylezli jsme na všechny Štramberské trúby, které život přes ty čtyři dny poskytl. Zavedla jsem nás na všechna má oblíbená místa a tys tam rozházel semínka svého bytí. Když dnes kráčím po Sviadnovském mostě, když jdu do kina, když kupuji lístek na vlakovém nádraží, můžu se zbláznit. Ze všech Tvých semínek vyrostly obrovské transparenty, obyčejným smrtelníkům neviditelné, jak by řekli velcí umělci, jejichž nápisy mi bijí do očí: „chybí ti“ „bez lásky nemá život cenu“ „usměj se na mě, naposled“, jsou barevné a blikají, je to tu najednou jako v Las Vegas.

V posteli mi leží příze Tvé zmámené duše a vyfukuje obrazy mandarinek. Je to tak typické, Ty a tropické plody. Přičichávám si k rameni. Voníš až do rozednění, jako první vánoční noc. S rozbřeskem si uvědomím význam slova nikdy. V tak strašlivém, děsivém znění! Za zavřenýma očima odeznívají naše pomerančové západy sluncí. Zase za Tebe zapomenu. Zase zmizíš, ale tentokrát už navždy. Sbohem ty krásná, patetická lásko.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz