.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Květen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Vánoční rekviem za kašpárka
(ze dne 24.12.2007, autor článku: Jakub Raida)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Vánoční rekviem za kašpárka

„Vždycky jsem přemýšlel, o čem že to vlastně Annie Lennox zpívá v takové té písničce, jak je tam v refrénu hej, héj, héj – určitě ji znáte…“

Vánoční povídka, i když, pravda, trochu opožděná



Matka plácla dlaní po souboru tlačítek na vršku černé skříňky. Neposlušné prsty se jí sice rozklátily všemi možnými směry, ale požadované dva obdélníčky byly zasaženy, takže hlas dospívajícího chlapce se stáhl z místnosti zpět do bedýnky. Promnula si ukazováčkem a palcem koutky očí, které ji však s každým dalším dotekem slaně mastné kůže štípaly víc a víc, jenže jak už to lidé při své omamně krásné iracionalitě dělávají, o to jen v protírání zrychlila. Nádech, ještě trochu, tak, to je ono, plíce plné studeného vzduchu působí pozitivně pro udržení bdělého vědomí. Znovu se zaposlouchala do záznamu, zatím trochu převinutého.

„…a řekl mi, že každý člověk má své démony, které si často promítá do různých symbolů. Pro mě bylo tím démonem hledání. Trochu teď odbočím; když jsem byl úplně malé děcko, pověsili jste mi na zeď nad postelí obrázek toho zakrslého kašpárka, který se tak zlověstně směje a já jsem z něj měl vždycky strach, hrůzu; prostě jsem se nechtěl dívat tím směrem a taky jsem se na něj díval. Jenže nikdy jsem ho ani nesundal – už vím proč, celou tu dobu jsem doufal, že se něco ve mně změní, že budu mít najednou tolik odvahy a podívám se – jenže den za dnem jsem se tomu ďáblovi orolničkovanému vyhýbal. A snad proto bych ho mohl dát jako symbol do znaku svého strachu, hledání a samoty. Co hledám? To je právě to, co hledám. Odkud kam? Proč? K čemu… Tyhle všechny otázky k tak hrůzně definitivním pravdám, jako „svět je nespravedlivý“ a „já zbytečný“. Kdo jsem? Snažím se nyní řešit tuto zdánlivě jednoduchou otázku. Jsem jen hmota a má mysl hmotou na nejvyšším stupni vývoje? Nebo jsem jen vědomí uvězněné ve víře v klam počitků? Jsou tu dva možné myšlenkové postupy, jak se pokusit zodpovědět tuto otázku. Na konci každého je však více otázek než odpovědí. Entropie funguje jen jedním směrem a to neovlivníme. Abychom si zodpověděli otázku kdo jsme, musíme ji nejprve poněkud rozšířit na otázku: „Čím je naše realita a jaký je náš účel v ní?“ V průběhu mého stárnutí jsem se přikláněl k různým teoriím. V předškolním věku mě takové problémy netížily. Potom jsem začal přemýšlet globálněji. A má mysl, plná čerstvě nabytých zákonů, hledala to řešení, které bude znít nejlogičtěji a nejpravděpodobněji. Nabídl se tedy materialistický výklad vesmíru podle Newtonových a jiných klasických fyzikálních pravidel, která tak (podle tvrzení vše ovlivňuje vše, energie se neztrácí, fyzikální zákon je dvakrát za stejných podmínek stejný) vylučovala jakoukoliv náhodu, všemohoucnost nebo svobodnou vůli. Říkala, že už s počátkem času bylo prvním pohybem energie přesně dáno, jak vše proběhne a jak to skončí. Teprve později jsem si začínal uvědomovat, že tato teorie, jenž se zdála tak dokonalá, má určité chyby a nedostatky. Byly zde malé drobnosti, jako problém s klonováním lidí a myslí (kdyby měl stejnou mysl, byl bych to já, ale v kterém těle bych tedy byl já?) a také větší nedostatky, například absence smyslu. Podle této teorie je celá mysl ukončena v okamžiku smrti. Ve chvíli, kdy však budou ukončeny všechny věci, nebude nikdo, kdo by pozoroval, nebo kdo by si pamatoval. Jestliže není současnost a minulost nikým pozorována, neexistuje (protože nemá účel). A protože neexistuje minulost, nic nikdy neexistovalo. Nemohli bychom tedy existovat. Nabídlo se tedy lepší řešení, zakládající se na idealistickém, mírně rozšířeném podle mých potřeb (otázek, na něž jsem hledal odpověď). Kdo jsem tedy já? Jen vědomí a to, co dělám? Všechno ostatní je jen iluze? Jsem věčně hledající své místo ve světě. Jsem utlačován superegem. Kráčím odnikud nikam. Jaký je tedy závěr? Nevím kdo jsem a nevím, jestli to chci zjistit.

S touto závěrečnou myšlenkou chodil jsem mezi lidi, pobýval mezi lidmi a cítil se od nich izolovaný. Je to zvláštní pocit, být někomu na dosah ruky a přesto cítit tu neskutečnou a propastnou vzdálenost, jaká mezi námi je. Nepřál jsem si být dekadentní, dělat ze sebe něco extra, před ostatními, ale vlastnímu svědomí, chtěl jsem jenom najít (čímž se vracím zase k hledání) své místo ve světě, účel, důležitost, lidi, kteří by mě mohli chtít a potřebovat. Marné to hledání a o to marnější, když jsem se rozhlížel kolem sebe. Mladí lidé, schopní, každý alespoň v něčem – ten je mistr na fyziku, tamten mluví cé plus pluskem plynuleji než česky, ten zas je velmi atleticky založen. K čemu tu jsem já? Otázka vyvstala tak palčivě, že sotva se k ní přidala antiteze a z obou syntéza, kterou jsem opět vyvracel – následovalo brzy přání „kéž bych se vůbec nenarodil“. A skryl jsem se za svůj štít popření pomalován znaky mého strachu i zbytečné osoby.

Až mnohem později jsem si uvědomil, že už to tak pro mě ve společnosti nejde a nemůžu dál. Všichni to vidí a já nejsilněji. Ach jo, připadal jsem si tehdy jako nebešťan, jako velký člověk, když jsem stál na kraji té střechy a se zavřením očí škobrtl. Pche, velký člověk. Jak malý jsem tehdy byl, malý a ještě menší, nejubožejší a nejhloupější. Myslel jsem, že v rychlosti a kdy se vše kolem točí v očekávání něčeho tak tvrdého až nepředstavitelného, že už je pozdě na lítost či vzít to zpět. Ale dostal jsem novou šanci. Když jsem se probudil na té JIPce a možná tehdy, když jsem se ani probudit neměl, protože jsem byl v divném horečnatém deliriu, které vám nedokáži vůbec popsat, i když ho mám stále živě v paměti, vzpomněl jsem si tehdy opět na kašpárka, symbol mého strachu, který si nosívám s sebou a všechno pochopil. Nedíval jsem se na něj ze strachu před tím, že bych spatřil zrcadlo, ze strachu nad uvědoměním pravého smyslu a poselství toho všeho. Přišel čas zlomit strach a postavit se životu. Tak jsem to poznal: to jsem já a jsem zde právě pro svou neschopnost a slabost, právě proto, aby vedle mě mohli ti lepší zářit ještě silněji, právě proto, aby oni se mohli srovnávat se mnou a směřovat k výšinám a hlavně, abych já, kašpárek, mohl být tam někde v pozadí, zastíněn vaší schopností, ukryt za vaší slávou a jen vám to vše v dobrém přát. V dobrém přát, přát k jedinému svátku, kdy je k tomu ta pravá příležitost, takže ukládám tento diktafon do balícího papíru, musím totiž jít na chemoterapii a… …mami, Vánoc se já sám nedožiji, až to tedy přijde a rakovina zvítězí, strhni ze zdi toho kašpárka, protože odejde se mnou…“

Matka mačkala v prstech zmuchlaný plakát, hodila jej do koše a opouštěla pokoj, zatímco v něm, jako poslední zvuk loučící se s chlapcem a vítající cosi jiného, vyššího, spíše jen symbolického… …zněla poslední slova.

„Už vím, zpívá tam hej, héj, héj, áj séjvd d vrld tůdej a já už vím proč. Takže:

Vám všem bez vyjímky přeji pěkné Vánoce a všechny úspěchy.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz