„Co si myslíš o ženách s chlupatými šaty a puntíkovanýma nohama?“

„Rozhodně ano.“

„Tady píšou, hele, Míšo, vedlejší účinky, při použití našeho Body lotion nastává nebezpečí zvýšeného růstu chlupů.“

„Uf, ještě že tam nepřidávají feromony, už tak mě příšerně vzrušuješ. Jsem pro návrat k přírodě, chápeš, jako Jean Jack Rousseau, jen míň pokrytecký.

„Jo, ale já mám chlupaté šaty a puntíkované nohy.“

„No třeba se to po tom body loušnu dá do cajku. Jak se ti to vůbec stalo?“

„To bylo tak…“

* * *

„Pohnutek myslíte, joo? No viděl jsem na něj reklamu a všechno se v ní lesklo, ale když jsem si pak v obchodě četl příbalový letáček, strašně mě vzalo, že při častém používání na vlasy bych mohl zplešaťet, to víte, byl jsem mladý a nezkušený, ale teď už je mi jasné, že holá nebo napůl holá lebka je sexy, koukněte na františkány.“

„Opravdu nechcete zvolit nějakou klasičtější cestu? Víte, šampon by byl asi na vlasy přece jen vhodnější než prostředek na nádobí…“

„Ne, v žádném případě, jsem stoupencem dandysmu, v mém životě nemůže být nic obyčejné.“

* * *

„Středa 28.4.2006 se stala pro Michala Friče osudnou. Poté, co si okolo sebe v Janáčkově parku rozložil kosti z kuřete od oběda, polil se benzínem a se slovy: „Za Jana Huse a skromnost,“ se zapálil.

* * *

„Ááááááááááááááááá!“

„Lindo, to jsem přece já!“

„Ty jsi mrtvý, vždyť ty máš být přece mrtvý, člověče! JSI MRTVÝ!“

„Notak, uklidni se, zlato, vždy jsem věřil v posmrtný život, těsně před smrtí jsem měl vidění, viděl jsem se, jak se vznáším jako Buddha…

„Buddha se NEVZNÁŠEL!“

„Poslouchej, drahoušku, uklidni se, žádná hysterie, ano? Takže, viděl jsem se, jak se vznáším v Buddhově rouchu nad Himalájemi a věděl jsem, že se můžu klidně zabít pro mistra Jana Huse, a že se zase vrátím. Posmrtně. Člověk má přece vyzkoušet všechno, že, jak říkal…kdo to vlastně říkal?“

„NEVÍM!“

„No to nevadí, teď jsem tady jako tvůj rádce a průvodce tvým životem, takový novodobý Vergilius, neboj, tvou duši spasíme, nejsi pohan, že ne?“