Do posledního dechu

muži v trávě

a jako by mimochodem

pampeliška ochmýřená

Hradiště černých vlasů,

klobouk v dešti a plot býlí

mezi roklinami,

8 let mezi roklinami

vykvétá parné léto do zubů

Dnes mé sucho začíná být

nestravitelné, oválné jako šálek

hluboké pravdy na svém dnu

Ocas hořkého slunce

ráno na lačný žaludek

proti šílenosti

Polykám slova

a s každým nádechem

rozpíná znechucení

žebrového pavouka

Zjizvená přítomnost

čerstvě posečeného trávníku,

jehož kořeny sály rty stažené

z vrcholků ňader

Do posledního dechu.