<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| | | |
|
Stránku si právě čtou 2 lidé.
|
|
Komentáře ke článku: Devadesát minut filozofování (ze dne 25.06.2008, autor článku: Karolína Maxová)
************** * **************
Devadesát minut filozofování
Nahlédnutí do hodiny Filozofie a etika na liberecké univerzitě. Protože jsem stále studentkou, jména jsou smyšlená…
Předem upozorňuji, že k filozofii mám stejně blízko jako Merkur k Plutu a vztah je to stejně kladný jako těleso, které má nadbytek elektronů. A vyloženě nesnáším frázi „Co tím chtěl autor říci?“. Děsí mě představa, jak někdo za pár let stáhne mé postřehácké práce, předloží je před maturanta a optá se „…co tím Karolína Maxová myslela, když psala, že nemá ráda filozofii? Co tam zakódovala? Vy to nevidíte???“ Nechápu, proč jsou všichni češtináři přesvědčeni, že každý, kdo je jen trochu literárně činný, má potřebu svoji výpověď šifrovat.
Ovšem může být hůř. Čtrnáctidenní povinná praxe na místní vyhlášené základce, která mě za dva roky čeká, mě třeba přivede na chuť rozjímání nad podstatou světa a raději svůj život zasvětím do tajů hermeneutiky než abych obětovala své nejlepší roky drzým puberťákům. Navíc, pokud bude Džamila pokračovat ve svých reformách, mohu na kariéru Igory Hnízdové zapomenout.
Dnes sedím vzadu, odkud mám parádní výhled na celou třídu. O představu, že si budu číst, přicházím jak básníci o iluze. Snaha krčit se v poslední lavici s knížkou kamuflovanou filozofickými spisy je zbytečná. Zaplněnost učebny připomíná poslaneckou sněmovnou během interpelací, zapálenost vyučující ale nedovolí dnešní schůzi rozpustit.
„Kde my jsme to minule skončili? Zbývá nám poslední odstavec, že? Tak kdo se toho ujme? Třeba…“ Je těžké někoho vybrat bez znalosti jeho jména, na „kolego“ nikdo nereaguje a pokusy navázat oční kontakt vychází na prázdno. Každý hledí do papíru, jen aby se vyhnul filozofickému rozboru. „Třeba, třeba…“ „Hepčík!!!,“ zradí Jitku zdraví, zadribluje krční páteří a její pohled se přitom střetne s Dášenčiným. „Tak třeba Vy!,“ září docentka Dagmar Vejvodová jako měsíc v úplňku. „Ano,“ září Jitka Martincová jako měsíc v novu a pouští se do čtení: „Matematická přírodověda je obdivuhodná technika, pomocí níž lze realizovat indukce takové výkonnosti, pravděpodobnosti, přesnosti a vypočítatelnosti, jež nebylo možno dříve ani tušit. Její výkony jsou triumfem lidského ducha. Pokud jde však o racionalitu jejích metod a teorií, je zcela relativní. Předpokládá totiž hypotetický základ, ale tomu úplně chybí opravdová racionalita. Poněvadž se ve vědecké tematice zapomnělo na názorný svět našeho životního prostředí, na toto pouhé subjektivno, zapomnělo se i na pracující subjekt sám, takže vědec není učiněn tématem zkoumání. Posuzováno z tohoto hlediska je proto racionalita exaktních věd v jedné řadě s racionalitou egyptských pyramid…“
Všichni se tváří stejně nadšeně jako Vladimír Růžička během osmigólového debaklu slávistů v Karlových Varech. A všichni přemýšlí stejně usilovně jako kníže Schwarzenberg během prezidentské volby. První se probouzí Denisa. „No, já jsem to pochopila tak, že…,“ prolamuje Denča ledy obvyklou frází s pomlkou. Slovy paní docentce naznačujeme, že máme snahu odpovědět, následným tichem dáváme najevo, že konkrétní rozbor necháváme na ní.
„Musíme si uvědomit, z čeho Edmund Husserl vycházel,“ snaží se nám Dášenka pomoci. Podle mě si spíš musíme uvědomit, že z těch dvanácti lidí, co tu dnes sedí, nemá tucet filozofii v aprobaci. Hemží se to tu češtinou, dějepisem, němčinou, zeměpisem i tělocvik tu je zastoupen, a tak bude lepší, když kolega Husserl bude vycházet z nás, tedy z faktu, že o něm slyšíme prvně, a bude tak laskav a představí se nám sám. „Zkuste to rozebrat Vy, slečno,“ zneužije Dáša chvíli, kdy místo hypnotizování lavice zírám na její ofinu. „No…,“ zformuluju stručně a výstižně své momentální myšlenky. „Čeho jeho Husserl zakladatelem?,“ dožaduje se Dášenka aspoň jedné souvislé odpovědi. Prolítnu odstavec. Píše o matematice, přírodovědě, jakousi relativitu a indukci zmiňuje, takže asi o fyzice, no a ty egyptský pyramidy, jasnej děják. Že by tedy založil…než se naštěstí stačím vyjádřit, dovídáme se o dotyčném první věc – je to zakladatel moderní fenomenologie. „A z českých filozofů na něj navázal…,“ nevzdává se Dáša. „Na něj navázal…,“ nevzdávám se já. „Patočka na něj navázal.“ „Jasně! Patočka!,“ vykřiknu s nadšením, že se konečně chytám. „Charta a Literární noviny!“ Následně docentka mírní moji euforii s tím, že Patočka signatář a Patočka šéfredaktor je rozdíl, navíc máme filozofii, takže se budeme držet zmíněné fenomenologie.
„Fnemologie, fnemologie fnemologie …hm… feminýzmus, féna, fenómén, fétiš…nichts!,“ zuřivě listuje česko-německým slovníkem Marika, studentka evropských studií z Drážďan, které projekt Erasmus, pedagogická fakulta a hodina filozofie evidentně komplikují život. Chudinka, rozumí každý pátý slovo, takže zatímco my jsme u posledního odstavce, ona se snaží přeložit si nadpis. „Můžeš ty vysvětlit mi to co znamenat?,“ ptá se mě a výraz v jejích očích napovídá, že ve mně vidí poslední záchranu. Než stihnu odpovědět, tahá Dáša eso z rukávu: „Husserl pracoval s pojmem LEBENSWELT. Ví někdo, co to znamená?“ „Ja! Ja! Ja!,“ skanduje Marika. Je mi jasné, že se musí cítit jako Čech, který se po návratu z třítýdenní dovolené v Řecku zakousne do českého nesladkého a nebílého chleba. Vím, o čem mluvím. Doma je zkrátka doma. I docentka má radost, že se konečně mezi ignoranty našel myslitel, od „světa života“ se přehoupne k rozboru a my máme tu čest pochopit, co tím autor myslel.
To máte tak, na jednu stranu je hezké díky vědám propočítávat, co se stane v budoucnosti (pokud každý den sníme dvojnásobek jídla než je doporučováno, za deset let zemřeme kvůli obezitě), ale má to smysl, vycházíme-li z hypotéz (když nás zítra přejede auto, obezity se nedožijeme)? A na stranu druhou je hezké stavět složité pyramidy s komplikovanými a spletitými chodbami (dá to velký problém je vykrást), ale má to smysl, vycházíme-li z faktu, že pyramidy byly nakonec vykradeny (když člověka pohřbíte do země, ušetříte si práci a vyhnete se vyloupené pyramidě)? Zkrátka racionalitu exaktních věd můžeme přirovnat k racionalitě egyptských pyramid… pane Husserl, mám pocit, že můj vztah k filozofii přesídlil z Pluta na Neptun.
|
Zobrazit článek Devadesát minut filozofování
|
|