Tak si to představ, milion lidí se hodinu snažilo něco změnit – tedy snažilo,

prostě nemysleli vlastní hlavou,dali na radu někoho a šli stávkovat.

Abych řekla pravdu, proti stávce jako takové, nic nemám, pokud má smysl.

Ale ty naše „hodinovky“ maj spíš smysl pro nesmysl.

Jo, kdyby to bylo na tejden a opravdu všichni by se zapojili – to by byla jiná –

to by byl panečku, šupec..

Vem si třeba, kdyby učitelé řekli, že školní rok nezačne do té doby, dokud jim

nebude přiznán hrubý plat 30 000,- Kč. A neučili by, ani nehlídali dětičky.

To by museli doma zůstat i rodiče, tedy aspoň jeden z obou. Do práce

by proto nedorazilo kvantum lidí. Autobusy a vlaky by jely poloprázdné, protože

by žactvo necestovalo a  lidí, co dojíždí denně do práce, by taky jelo jen pár.

Jak dlouho myslíš, že by ta situace trvala? No, garantuju, že moc dlouho ne.

Maximálně 3 dny a že by to bylo znát, to mi věř. I  penízky by se někde

„našly“ – jen aby ti nahoře ještě nějakou dobu mohli vydržet u korýtek.

Jenže, tohle my nedovedem, my máme  v sobě pořád zabudovanej strach.

Přežitek totalitních let.

I když, co myslíš, nekloužeme zase po nakloněné rovině?