moje introspekce je takovej přesun, pohyb
od hlavy někam ke straně vnitřku hrudního koše
naučila mě lítat
nemocnou oblohou za stenů opadaného listí
v kamenném křiku jazzových náhrobků
přitom hladila rukávy svetru
ty moje starý, vytahaný křídla
naučila mě kreslit
placatou duši kočky vmáčknutou do asfaltu vědomí
co nesmyjou samozřejmý kapky vody
ranních budíčků kropícího vozu
naučila mě drobit
vesmír na malý kousky, když opilí fraškou několika písmen
vy zůstáváte blázny
co zbyl jim jenom rozum
to všechno mě naučila poezie
..a taky v noci
plivat na hvězdy
to taky
