Roku 1959, absolvent Tokijské universitě, Takahata odstartoval kariéru v nově založené společnosti Tóei Dóga. Úspěch se dostavil s celovečerním snímkem Horus - Princ slunce, brzy nato však s kolegou Hayao Myiazakim odešli a podpořili vlastní projekt animátorského studia, GHIBLI.

*29.10.1935

Mezi nejznámější filmy patří Pom poko, Mý sousedé Jamadovi, Střípky minulosti a zejména pak Hrob světlušek - organizace UNICEF jej zařadila mezi díla vyjadřující jeho politiku pacifismu.

HROB SVĚTLUŠEK
[HOTARU NO HAKA]
[GRAVE OF FIREFLIES]
[TOMBSTONE OF FIREFLIES]

ukázka

"21.září 1945... noc, kdy jsem zemřel"

Již v samotném úvodu je divákovi jasné, že nepůjde o klasické anime. Postavy chlapce Seity a jeho sestřičky Setsuko jsou nanejvýš realistické a po několika naturalistických záběrech na vychrtlé umírající tělo, emoce slabších povah vystřelí do pozoru.

Příběhová linka odvíjí životní osudy členů jedné tokijské rodiny, kteří se, rozděleni hrůzou II. Světové války, snaží přežít. V rozbombardovaném Tokiu ztrácí děti japonského důstojníka matku a uchylují se pod ochranu tety. Teprve zde však pociťují živý strach a krutost, jíž jsou lidé v jeho jméně schopni.

Hrob světlušek pojí mnoho adjektiv - protiválečný, tragický, srdceryvný, umělecký, citově vydírající, ale slova nemohou vyjádřit vnitřní pocit. Podvědomě cítím, že pohnutka natáčet vzešla z touhy ukázat, jak člověk sám sobě je přirozený nepřítel a válka nemoc, která ují na duši.

Semi- autobiografický román Akiyuki Nosakiho se dočkal hned několika zpracování, včetně hraného filmu. Autor se smrtí hlavního hrdiny vyrovnává s traumatickými zážitky z dětství.

Jen těžko mohu popsat, jak moc mě tento snímek zasáhl. Malá Setsuko je přesně tak dětská jako uvědoměle dospělá, dokonalá ve své podobě nevinného člověka, neuvědomujíc si lidskou zlobu a zášť. Vesele skotačí, hraje si, čeká, zatímco okolo se dějí právě tak velké tragédie, jako malá dramata každodenního vzniku a zániku. Vidět ji s vážnou tváří, lavorem na hlavě, salutovat, prohánět kožich meluzíně, nebo připravovat blátivou hostinu, je bolestné pro bezmoc vůbec něco změnit.

Říká se: „Každému dle chuti." Kvůli různým úhlům pohledu jsem vybrala několik zajímavých příspěvků z internetu, ovšem názor si beztak uděláte každý sám. V případě, že se rozhodnete na Hrob světlušek podívat, popřeji dostatečnou zásobu kapesníků, protože ať už se jedná o citové vydírání, nebo ne, nepohnutý by nezůstal ani kámen.

(CSFD.cz - diskuse k filmu) celý článek na: odkaz

autor citace: berg.12

„Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda, aby kvůli tomu přišel o zážitek, který mu tenhle film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků."

autor citace: Shadwell

„Tento film je jako účel, co si za prostředek zvolil cestu vydírání diváka. Poskytne šasi a nádavkem dva pasažéry. V úvodu je jasné, co chtěl autor říci, je jen otázka, proč to říká zrovna tímhle způsobem. Po expozici a před závěrem zas někdy tlačí na pilu tak, že nejen cynik pociťuje vnitřní potřebu přidat si do děje třetí katalyzátor - tyrana, který by toho křupana a rozmazelnou lady polechtal flintou v zátylku. A pak? Eskalace do jednoho z nejsilnějších závěrů v kinematografii. Poslední minuty vmontují nálož do přehrady uslzené řeky, čili citové vydírání jako účel je fungující - Hrob světlušek je vystavěnej tak, že je člověk nucen překonat sentimentální a vykalkulovanej střed, což je právě ta vydlážděná cesta k emotivnímu finále. Pověst přecházející tento film, jak už to bývá, dává za pravdu tomu, co hlásá."

(MangaCZ - úryvek z recenze) celý článek na: odkaz

autor citace: Jiří Flígl

„Grave Of The Fireflies nemá za cíl hledat konkrétního viníka za to,co válka napáchala Japonsku, nebo dokonce probouzet japonské vlastenectví. Filmu jde o otevřené odsouzení války jako takové a o kritiku bezcitnosti společnosti (aniž by sklouzávalo do kýčovitého působení na city jako dokumenty Člověk v tísni). Díky těmto faktorům vzniklo filmové dílo hledající sobě rovného (nejen mezi animovanými filmy), na které zaručeně nikdo nezapomene. Tento film je opravdu hodný všech superlativů, které jsem v recenzi použil, a jestli jste už měli tu čest, doufám, že mi dáváte za pravdu. Pokud jste ještě Grave Of The Fireflies neviděli, rozhodně se to pokuste napravit (totéž platí i pro zaryté odpůrce anime)."